Mojráček, Alice a prázdniny u prarodičů

Léto bylo konečně tady! Mojráček a jeho sestřenice Alice se nemohli dočkat – jako každý rok je čekaly prázdniny u babičky a dědečka na vesnici. „Počítám dny, kdy už tam budeme!“ povídal Mojráček, když si balil batůžek plný knížek, triček a plyšáků. „Já taky! A tentokrát si s sebou beru i blok na kreslení, abych si mohla všechno nakreslit,“ nadšeně plánovala Alice.

Vesnice, kde babička a dědeček bydleli, byla jako z pohádky. Ráno je budil zpěv ptáků a kokrhání kohouta, odpoledne děti běhaly po okolních loukách a večer jim dědeček vyprávěl příběhy pod hvězdami. Každý na vesnici se s nimi zdravil a děti si rychle našly kamarády na hraní. Babička vařila samé dobroty – kynuté knedlíky s borůvkami, bramboračku, domácí koláče. „Babičko, ty vaříš jako kouzelnice!“ chválil ji Mojráček s pusou plnou švestkového koláče. A co teprve dědeček! Jako zkušený myslivec je bral s sebou do lesa. „Támhle vidíte stopy srnky,“ ukazoval jim jednou. „A když budete potichu, možná ji i zahlédneme.“ Děti tiše našlapovaly a rozhlížely se kolem. Bylo to jedno velké lesní dobrodružství.

Jenže jak dny ubíhaly, prázdniny u babičky a dědečka se pomalu chýlily ke konci. Když přijeli rodiče, Mojráček i Alice byli smutní. „Já nechci domů,“ špitla Alice a pevně objala babičku. „Ještě aspoň týden!“ prosil Mojráček a upřeně koukal na maminku. Každý rok to bylo stejné, ale letos byli rodiče připravení.

„Víme, že se vám tu líbí,“ usmála se maminka, „ale čeká vás překvapení. Jedeme společně k moři!“ „K moři?!“ vykřikli Mojráček i Alice najednou a oči se jim rozzářily jako lampiony. A bylo po smutku. „Já si musím sbalit plavky!“ vykřikla Alice a hned si představovala, jak bude stavět hrady z písku. „A já si vezmu brýle na potápění!“ dodal nadšeně Mojráček. Po cestě si děti domlouvaly, co všechno musí nafotit, aby to babičce a dědečkovi po návratu ukázaly. Slíbily také prarodičům, že pošlou pohlednici a přivezou jim mušličky z pláže.

Nakonec byly prázdniny ještě kouzelnější, než si děti představovaly – a Mojráček s Alicí si domů vezli nejen vzpomínky na vesnici, ale i na modré moře a společné dobrodružství.

Tipy pro rodiče:

• Připravujte děti na odjezd včas. Už několik dní před koncem pobytu s nimi mluvte o tom, že za pár dní nastane čas vrátit se domů. Pomůže jim to lépe se na změnu naladit.
• Dejte dětem deník na vzpomínky. Přibalte jim deníček, do kterého si děti mohou zapisovat nebo kreslit všechno krásné, co u babičky a dědečka zažily.
• Zvažte společný pobyt na konci prázdnin. Pokud je to možné, přijeďte na pár dní k prarodičům také. Dětem pomůže, když přechod z prázdninového režimu zpět do běžného života nebude tak náhlý.
• Domluvte se na rychlém loučení. Pokud na návrat domů spěcháte, je dobré si už předem (například po telefonu) domluvit s prarodiči, že odjezd proběhne bez dlouhého protahování a oni vás při loučení podpoří.
• U emotivního loučení buďte struční. Když jsou emoce silné, je nejlepší udělat rozloučení krátké a nekomplikovat ho dlouhými proslovy.
• Připravte malé překvapení. Pomůže, když se děti budou na něco těšit – třeba na výlet do zoo, návštěvu aquaparku nebo jinou příjemnou událost, která je po návratu domů čeká.
• Zůstaňte v kontaktu. Nabídněte dětem, že si s babičkou a dědečkem mohou po návratu domů zavolat. Bude pro ně snazší překonat stesk a vědět, že blízkost prarodičů nezmizí, i když už nejsou na dosah.