Jak vzniká kniha – knihovna

V našem seriálu už jsou knížky napsané, ilustrované, přeložené i prodané. Mohou skončit u čtenářů v knihovničce nebo také v městské knihovně. O tom, jaké je povolání knihovníka, jsme si povídali s Martinou Wolnou, ředitelkou knihovny v Třinci.

Jak se člověk stane knihovníkem? Je na to nějaká speciální škola?
Knihovníkem se můžete stát různými způsoby. Někdo se jím už narodí, jiný o tom vždy snil a někdo se k tomu dostane řízením osudu, aniž by to plánoval. Každopádně knihovníkem či knihovnicí je v prvé řadě potřeba „být“ nejlépe srdcem. Knihovnictví je řemeslo, a to poměrně staré, a jako takovému je nutné se vyučit. V Česku je dnes možné studovat knihovnictví na třech vysokých školách.

Knihovnice známe zpoza přepážky, jak nám půjčují knihy. Existují i nějaké veřejnosti neviditelné úkoly?
Práce za přepážkou či za pultem obnáší kromě půjčování především obrovský kumšt práce s lidmi. Umět vyslechnout, poradit, trefit se do čtenářského vkusu, ale taky umět ustát protivy a křiklouny, protože i takoví se v knihovně objevují. Ti nejlepší z nás jsou něco jako literární kurátoři. Průvodci světem knížek, literatury, autorů. Umí nadchnout pro něco, co byste si sami možná nepůjčili. Knihovník musí knihy i vybrat a nakoupit. K tomu je nutné bedlivě sledovat knižní trh a mít neustále přehled. Když se knihy nakoupí, je nutné provést záznam do katalogu podle přísných mezinárodních pravidel. Knihy se musí obalit a správně zařadit. Denně musí knihovník taky uklízet zpět stovky i tisíce vrácených knih na konkrétní místo, aby je tam mohl zase spolehlivě najít, knihovník i čtenář.

Jaká má knihovna oddělení?
Běžná knihovna v Česku mívá dvě oddělení. Pro děti a pro dospělé. Třinecká knihovna má navíc ještě oddělení pro dospívající a mladé, kterému říkáme Mklub.

Jak dlouho přebývá v knihovně jedna kniha?
To má každá knihovna trochu jinak. U nás v Třinci se velké množství „běžného“ čtiva vyřazuje po maximálně pěti letech. Pak máme tzv. zlatý fond světové i české literatury a ten se nevyřazuje, pokud to není nezbytné. Když je kniha už ve velmi špatném stavu, hledají se novější či zachovalejší výtisky, aby se kniha mohla vyměnit za neopotřebovanou. Při vybírání nových knih se zase každá knihovna řídí tím, kdo jsou její čtenáři. Městská knihovna, jako je ta třinecká, je tzv. univerzální. Musíme mít pro každého něco. U dětí více než jinde dbáme na kvalitu. Dnes vychází obrovská spousta úžasných knih pro děti. Je to až neuvěřitelné a často po zavření si je i já chodím prohlížet a pročítat. Pro mladé máme skvěle našlapaný fond komiksů, fantasy, sci-fi, young adult a další literatury, ale také několik stovek různých her. Pravidelně pořizujeme i knihy v polštině a v dalších světových jazycích.

Co byste vzkázala čtenářům, kteří mluví dvěma či více jazyky?
Že jim závidím. Já jako „Husákovo dítě“ neměla příležitost se učit jazyky od dětství, když pominu ruštinu. Na střední škole naštěstí ano, ale pak jsem šla pracovat a po revoluci svět ještě nebyl tolik propojený, jazyky jsem tolik nepotřebovala a dnes se v hlavě složitě znovu dobývám ke slovíčkům a schopnosti mluvit pro mě doslova cizí řečí.