Nesuď knihu podle obalu

Julinka má narozeniny těsně před Vánoci, a tak se mi občas stane, že jí zapomenu koupit včas dárek. Běhám na poslední chvíli po obchodech a hledám, co by jí udělalo radost. To se stalo i letos.

V knihkupectví jsem zahlédl knihu. Jmenovala se Dobrodružství pod vodou a na obálce byla krásná ilustrace podvodní krajiny.

„O čem je tato kniha?“ zeptal jsem se krásné prodavačky vrány, která stála opodál. „Nemám moc času a potřebuji dárek pro svou kamarádku žížalu.“

Prodavačka koukla na obálku. „Asi dobrodružná,“ řekla.

Julinka miluje dobrodružství! Moc jsem se nerozmýšlel a knihu koupil, aniž bych se do ní podíval, prodavačka přece zná všechny knihy v obchodě a byla tak krásná, proč bych jí nevěřil?

Po večeři Julča sfoukla svou osmou svíčku. Podal jsem jí zabalenou knihu a čekal, jak bude radostně překvapená.

„Je to dobrodružná kniha,“ řekl jsem. „Všechno nejlepší!“

Julince se rozzářila očka a hned se zachumlala do měkoučkého křesla a dala se do čtení.

Když knihu otevřela, výraz v očích se jí změnil. Pak zvedla hlavu, podívala se na mě, knihu odhodila na zem a utekla do svého podzemního domečku.

Zvedl jsem knihu a otevřel ji. Hned jsem pochopil Julinčinu reakci, nebyla to žádná dobrodružná kniha, ale příručka pro rybáře. První kapitola se jmenovala: Jak správně lovit žížaly!!!

Nesuď knihu podle obalu, napadlo mě staré české přísloví, které mi mohlo hned dvakrát pomoci. Do knihy jsem se ani nepodíval a věřil jsem hloupé prodavačce, protože byla tak krásná.