Písmo

Klínové, obrázkové, psací, tiskací, slabičné, slovní, Braillovo, tajné, úhledné, kostrbaté, nečitelné… Takové nebo ještě úplně jiné může být písmo.

Písmo slouží k zaznamenání slova, myšlenky, jazyka… Zápis je možno provést na papír nebo, ruku v ruce s pokrokem, na nějakou elektronickou tabulku podobnou papíru. Představte si ale, dříve, tedy úplně dávno, se psalo na kamenné destičky. To bylo ale velmi pomalé, náročné a nepraktické: stačil větší ťuk a ajajaj! Destička se rozdrobila. Psávalo se i na kůru, třeba březovou. Pokud jste to někdy zkusili, jde to lépe než na kámen, ale stále to není ono. Až s prvním svitkem papyru a posléze s vynálezem papíru, to už šlo psaní jako po másle. Nejmodernější vynálezy pak sice umožňují zapisovat klávesnicí, přepisovat automaticky hlas do elektronické podoby, ale tužku a papír hned tak něco nepřekoná.

Myšlenku si pomocí řeči můžeme sdělit přímo, tak proč si ji zaznamenáváme? Proč si sdělení píšeme? K čemu je písmo vlastně dobré? Tam, kde nemůžeme předat informaci ústně, chopíme se papíru a tužky. V dobách bezinternetových, jéje, to se psalo: dopisy, pohlednice, vzkazy. To vzrušení, když se ve schránce objevilo psaní od kamaráda nebo snoubence! Mobilní telefony nebyly a rodiče uklidnil vzkaz na papírku na dobře viditelném místě: „Jdu si hrát do parku se sousedovic Ájou, přijdu k večeři.“ Lísteček se slovy: „Kup brambory“ rozhodl o tom, zda k večeři budou vytoužené bramboráky nebo chleba s máslem.

Pomocí písma můžeme také zaznamenat nějakou veledůležitou informaci, nějaký odkaz třeba pro budoucí generace. Vždyť co všechno se dějepravci čili dějepisci čili historikové dozvěděli ze starověkých a středověkých spisů a knih, nejdříve ručně psaných, po vynálezu knihtisku i tištěných. Ze starých textů se nejen mnoho dozvíme, ale můžeme se i poučit.

Bez písma bychom neměli knížky, písemky ve škole, recepty na léky ani na dorty, mírové dohody mezi znepřátelenými státy… Zkrátka, existuje bezpočet příkladů použití písma. Bez něj by byl svět zcela jistě chudší a komplikovanější.

A hlavně, kdyby nebylo písma, co byste, milí krajánci, našli ve svém oblíbeném Krajánkovi?