Dětem

Dnes bych vám chtěla představit dvě knížky. Obě jsou sbírky příběhů, pohádek nebo říkanek pro menší děti z doby, kdy vaši rodiče byli děti, nebo z doby ještě dávnější. Jsou psané krásnou češtinou, která je ale někdy už trošku zastaralá. Některým slovům při čtení nerozumíte a pak se ptáte rodičů, co znamenají. Někteří rodiče taková slova při předčítání rovnou „překládají“ do dnešní češtiny. Společně se na některá tato slova podíváme.

První knížka se jmenuje Dětem a je to soubor říkanek a pohádek, které mají společné to, že je ilustrovala Helena Zmatlíková. Začíná všem známými říkankami jako Paci, paci, pacičky, pak následují národní pohádky a třetí část jsou moderní pohádky. A právě druhá část se starými českými pohádkami se čte opravdu těžko. Nejen že v ní jsou těžká slova, ale i věty jsou celkově psány starým nesrozumitelným stylem.
Podívejte se na jeden příklad:
Dejž to pánbůh, dobrý poutníče! Kam tudy cestou? (Tři zlaté vlasy děda Vševěda)
Zeptala jsem se několika krajánků, jak této větě a otázce rozumí, a dostala jsem tyto odpovědi:
Dejž to pánbůh: dobrý den, zaplať pánbůh
Kam tudy cestou?: Kam mám jít? Kde je cesta? Jakou cestou? Někdo neví, kam má jít, a ptá se Boha o radu.
A co ty věty tedy opravdu znamenají? Dejž to pánbůh je odpověď na pozdrav Pozdrav pánbůh, takže vlastně Dobrý den. Kam tudy cestou? znamená Kam jdete? Často se ale i těžší věty dají pochopit z vět okolo – z toho, co bylo řečeno předtím, a z toho, co je například odpověď na danou otázku. U naší otázky poutník odpovídá „Jdu k dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy“ – pak už je nám jasnější, že se stařeček ptal poutníka, kam jde. Dá to ale práci číst takové těžké věty a rozumět jim, co?

Druhá knížka, kterou máme s mým malým krajánkem moc rádi, se taky jmenuje Dětem a je od autora slavného Krtečka, pana Zděňka Milera. Pan Miler si v ní s Krtkem povídá a představuje mu i další knížky, které ilustroval. Můžete si tak přečíst úryvky dalších příběhů nebo i básniček od různých autorů. Ale i v této knížce se najdou těžké výrazy. Vyzkoušeli jsme krajánky z těchto:
Strejda jen tak nazdařbůh sáhl do přihrádky mezi knížky a jednu vytáhl.
nazdařbůh: blbě, že to mrsknul, nenápadně, ahoj, dobrý den, jen tam tak hmátl
přihrádka: zarážka na knížky, polička, skříň
Nazdařbůh znamená bez rozmyslu, náhodně. Není to už běžné slovo, možná si spíš představíte pozdrav „zdař Bůh“ z Karafiátových Broučků, ale ten se do té věty úplně nehodí. Tady je opravdu myšleno, že pan Miler vzal první knížku, která mu padla do ruky. Přihrádka je polička, regál, to ale většina krajánků pochopila.
V knížce od pana Milera jsou i říkanky a básničky, třeba jako tato od Josefa Kainara:
Jeden kůň
vypil tůň.
Žáby se naň
zlobí nýčko,
že jim vypil
bydleníčko.

Ale copak je to ta tůň a to nýčko? Co si myslí naši krajánci?
tůň: voda, bažina, jezírko, rybníček
nýčko: moc, hodně, ze dna jezera
Tak s tou tůní se většina dětí trefila, ale určitě i proto, že když kůň vypije něco, kde bydlí žáby, asi to nebude „pitíčko z krabičky“, jak bezmyšlenkovitě nejprve navrhnul můj osmiletý Davídek. Ale to nýčko, s tím mají problém nejspíš i maminky a tatínkové. Zlobí se na něj ty žáby moc? Maličko? Nebo jak tedy? Správná odpověď zní: nýčko znamená teď. Možná znáš jiné české slovo „nyní“, to je tomu „nýčko“ vlastně podobné. Takže – teď se na něj žáby zlobí.
Tak nezapomeňte – až v příběhu uslyšíte nebo přečtete slovo, které neznáte, nejprve se zamyslete, co by to mohlo být – určitě nebudete daleko od pravdy. A když to nepůjde, zeptejte se rodičů a společně na to přijdete.