Oblečení, odívaní

„Šaty dělaj člověka.“ Anebo vás napadá jiná známá úvodní větička k tématu věnovanému oblečení a odívání? Zajímavá, to určitě je. Naznačuje, že šaty, tedy oblečení, leccos napovědí o člověku, který je nosí. K tomu, kdo je čistě a vkusně oděn v padnoucím ošacení, pocítíme pravděpodobně důvěru, bude na nás působit dobrým dojmem. Naproti tomu špinavý, otrhaný a vytahaný nebo naopak o číslo dvě menší oděv nás asi odradí od toho začínat si cokoli s tím, kdo jej má na sobě.

Tak asi takhle by to fungovalo na první pohled. Jenže my čtenáři, malé děti i ty velké (jako jsem já), se tomuto přísloví směle postavíme. Jsme totiž velkými znalci pohádek! A v pohádkových příbězích se to hemží převleky a přestrojeními a šaty mnohdy člověka nedělají. Schválně, kolikrát už takový zloděj, podvodník nebo hamižný správce k pěknému oblečení přišel, přestrojil se a svým zevnějškem omámil a obalamutil, koho chtěl? Tak třeba krejčí Klouzek převlečený za vašnostu nebo zlá čarodějnice přestrojená za maminku princezny Arabely… Naproti tomu, kdo by neznal hodného Honzu Petra Máchala ve špinavém čertovském kožichu; komu všemu ten pomohl a prospěl! Nebo princeznu Myší kožíšek či krále Miroslava v zahradnickém. S tím oblečením a povahou to tedy není tak úplně jisté, viďte?
Každopádně se asi shodneme, že převleky, kostýmy a netradiční oblečení patří spíše do pohádek, do říše fantazie, na karneval, na nějakou tematickou oslavu nebo na divadlo. Vy i já se oblečení většinou věnujeme ráno, a to při jeho výběru. Potýkáme se s počasím – kraťasy, nebo „dlouhasy“? Bude pršet moc, nebo jenom krápne? S praktičností – kam jdu dneska po škole? Mám si ty slavnostní šaty vzít už teď? S náladou – né, mamí, né, ty zelené kalhoty dneska né, já chci sukni, červenou, Lucinka z béčka si bere taky takovou! S nerozhodností – sluší mi víc akvamarínový svetr, nebo ten lososový? Mám si vzít tričko se závodním autem, nebo s vílou na rozkvetlé sluncem zalité louce plné letního kvítí?
Inu, na každé téma – i na dnešní oblečení – lze nahlížet různě. Stroze a suše, s nadhledem a fantazií nebo i s dávkou psychologie. I oblečení můžeme brát ryze jako praktickou záležitost – obléknu se, aby mi nebyla zima nebo horko (nahatý mezi lidi nemohu). Nebo se s jeho pomocí můžeme dostat pod kůži někomu jinému a zásadně ovlivnit první dojem o nás. Anebo si jen rozradostníme pošmourný den barevným duhovým šátkem. Je to jen na nás!