Petr Eliáš

Milí krajánci,
když se podíváte do své knihovničky, určitě v ní objevíte mnoho knížek vydaných v nakladatelství Albatros. To je největší české nakladatelství pro děti a mládež. S jeho šéfredaktorem Petrem Eliášem jsme si povídali o knížkách z dětství vašich rodičů.

Jste šéfredaktorem nakladatelství Albatros, které loni oslavilo 70 let. Které knížky z dětství rodičů našich krajánků jsou pořád populární a vydávají se znovu a znovu?
Takových knížek je poměrně hodně. Pokud jde o ty, které vycházely v osmdesátých letech nově, určitě nesmíme zapomenout na Boříkovy lapálie Vojtěcha Steklače nebo na Macha a Šebestovou Miloše Macourka, obojí s ilustracemi Adolfa Borna. Dodnes se znovu vydává také Aprílová škola Jiřího Žáčka nebo Maxipes Fík Rudolfa Čechury a Jiřího Šalamouna. Z těch starších knížek, které byly populární i v osmdesátých letech, vyberme Děti z Bullerbynu Astrid Lindgrenové s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Nedávno jsme také s velkým úspěchem vydali obrázkovou knížku Mileny Lukešové a Jana Kudláčka Holčička a déšť z roku 1974.

Dělají se v nových vydáních těchto knížek často jazykové úpravy? Kdy ano a kdy ne? Mají takové úpravy nějaká pravidla?
Na tuhle otázku je těžké dát obecnou odpověď. Někdy knihy upravujeme, a pokud ano, vždycky citlivě a tak, jak si to knížka žádá. Například už zmíněné Boříkovy lapálie vycházejí bez větších změn či úprav, včetně všech dnes už zastaralých reálií. V původní podobě také vydáváme například Kubulu a Kubu Kubikulu Vladislava Vančury, což je kniha stará přes osmdesát let. V drtivé většině případů nejsou žádné úpravy potřeba, dobré texty jsou živé i po letech či desetiletích. Na druhou stranu například u díla Jaroslava Foglara jsme se rozhodli k některým úpravám sáhnout, především ve slovosledu, výjimečně i u jednotlivých slov, pokud působí už příliš archaicky.

Která slova už jsou dnešním dětem cizí? Vzpomenete si na pár příkladů a vysvětlíte krajánkům, co ta slova znamenají?
Zůstaneme-li u foglarovek, je to například slovo biograf, které znamená kino, nebo slovo zardívat se, které znamená červenat se. Leckdo taky nemusí vědět, že slovo šaty dřív označovalo nejen ženské, ale i mužské oblečení. Dnes už také neexistují telefonní budky a tramvaji se neříká elektrika.

Jaké knížky jste hltal jako školák vy? Četl jste hodně?
Já byl vášnivý čtenář. Kromě foglarovek, ke kterým mám to štěstí se vracet i pracovně (a Záhada havolamu je dokonce tématem letošní Noci s Andersenem), jsem samozřejmě četl verneovky a mayovky a taky knížky o přírodě, třeba od Jaromíra Tomečka. Zbožňoval jsem Setona. Když mi došla klukovská dobrodružná literatura, přešel jsem rovnou k beletrii pro dospělé a četl jsem všecko od Dumase po Párala. Chodil jsem do knihovny a odnášel si celé stohy knížek a ty jsem pak po večerech hltal.

Pokud máte vlastní děti, čtete nebo četl jste jim knížky vašeho dětství?
Mám čtyřletou dceru, takže na ty „moje“ knížky je ještě čas, ale už jsme stihli alespoň mého milovaného Medvídka Pú A. A. Milneho nebo Pipi Dlouhou punčochu Astrid Lindgrenové.

Co byste vzkázal dětem, které mluví dvěma či více jazyky?
Asi že mluvit a číst stejně dobře dvěma či více jazyky je ve spoustě ohledů veliká výhoda a svým způsobem dar, ale zároveň to představuje určitou nevýhodu. Ani jeden z jazyků, které ovládají, totiž není ten „jejich“ a v obou určitě tu a tam zaškobrtnou. Ale výhody rozhodně převažují, protože co jazyk, to úplně nový svět. A taky bych jim vzkázal: Čtěte!