Tak to tu ještě nebylo… Vodnické číslo! Krajánek ve společnosti vodníků, vodníčků, vodních mužů, hastrmanů, vosrmonů, bestrmanů a šosáčů… Nebojte, nebude tu nával, všechno to jsou názvy jedné zajímavé pohádkové bytosti, která nám bude dnes dělat společnost.
Vy nás, milí krajánci, čtete po celém širém světě, ve všech možných krajích, z nichž každý má svou kulturu, své tradice, zvyky, legendy a pověsti. Nevíme tak jistě, jestli jste se někdy setkali s vodníkem. Na obrázku v knížce nebo v kreslené či hrané pohádce? Nebo že by dokonce naživo?! Kdo totiž ví, kam vás cesty po Česku, kde třeba trávíte léto, zavedou, zda se dostanete k vodě a co tam prožíváte za pohádková dobrodružství.
Vodník, jak je zejména po Evropě známo, se má vyskytovat především v rybnících (o ty není v srdci Evropy nouze, zvláště pak v jižních Čechách), tůních, jezerech, řekách, říčkách a potocích nebo blízko nich.
Vodník (ten český, o němž máme nejlepší informace) má být mužík pomenší postavy, oblečený do zelené nebo do červené, s typickými doplňky, jako jsou klobouk, botky a fráček se šosem, ze kterého i na suchu stále kape. Zelený může být i v obličeji a vlasy má mít nejčastěji také zelené. Sedávat má na vrbě nebo na skále u vody. Tu má pokuřovat z fajfky, šít si botičky do sucha i do vodičky, tu tleskat podle skal či přebírat barevné pentličky, na které potom láká. Vládnout má svými kouzly vodnímu světu – vodě, rybám, vodnímu ptactvu.
Ptáte se na jeho vztah k lidem? Někdo z vás už třeba slyšel pověsti o vodnících, kteří se zlomyslností ku zlosti mlynářů zastavovali mlýnské kolo, k zoufání rybářů trhali sítě, a dokonce topili lidi a jejich dušičky si uchovávali v hrnečcích s pokličkou. Strašidelné představy, viďte? Takové povídačky se předávaly z generace na generaci. Ale pokud víme, v moderní době se vlivem vosrmonů žádné kolo nezastavilo, rybářům šosáci nepřekazili výlov a utopen hastrmanem také naštěstí nikdo nebyl. A tak z vodníků strach už asi nemáme.
My – jakožto milovníci pohádek a laskavých příběhů, které hladí po duši – máme a chceme si uchovat raději představu vodníka jako pohádkové bytosti ve své podstatě hodné, někdy snad trochu šibalské a žerty tropící, která se však nesnaží lidem usilovat o život, naopak jim pomáhá a stará se svědomitě o pořádek v celé (sladko)vodní říši.