Nanovlákna

Nanovlákno je tak malé a lehké, že pouhý jeden gram tohoto miniaturního vlákna by obtočil Zemi kolem rovníku. Je tisíckrát tenčí než lidský vlas a lidské oko ho nezahlédne. Tato vlákna nejsou viditelná ani pod běžnými mikroskopy a jejich průměr je menší než vlnová délka světla. Česká republika patří ke světové špičce ve výzkumu i výrobě jemného nanovlákna, které dobývá vědecký svět i světovou ekonomiku.

Jako první člověk přišel s myšlenkou budování nanosystémů v roce 1960 americký fyzik Richard Feynman. Princip výroby byl znám delší dobu, ale problém byl s jejich průmyslovou výrobou. Až tým profesora Oldřicha Jirsáka na Technické univerzitě v Liberci tento problém vyřešil, a nakonec vznikla unikátní technologie a přístroj Nanospider. Tým profesora Jiřího Mosingera z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze pak přispěl k dalšímu rozvoji nanovláknových materiálů.

Nanovlákna bývají označována za materiály třetího tisíciletí, které mají přinést doslova revoluci napříč všemi odvětvími. Využití těchto materiálů je velmi široké. Dají se používat k filtraci, ve zdravotnictví, automobilovém průmyslu, energetice a dalších odvětvích, jako je stavebnictví, kosmetika, ochrana životního prostředí, ochranné pomůcky atd. Vlákna prorazila už také do potravinářského průmyslu v podobě chytrých obalů, které chrání jídlo před zkažením. Dokonce byl vyvinut materiál, který se sám dezinfikuje. Medicína tak získala prostředek pro léčbu některých zranění. Díky nanomateriálům vznikají „samodezinfikující se“ obvazy a náplasti ke krytí ran. To je důležité např. při léčbě popálenin, které vyžadují opravdu sterilní překrytí kůže obvazem. Dnes je možné vyrobit nanovlákna z přírodních i syntetických materiálů a to, že jsme v Česku experti na nanovlákna, se ví po celém světě.