Dobré skutky

Dobrý skutek neutek! Jedno české přísloví říká: mnoho řečí, ale skutek utek. Copak se tím asi myslí? Inu, znamená to, že od mluvení může být ke skutečnému činu daleko a někdy k němu ani nedojde.

Možná i vy znáte někoho, kdo mluví a mluví o tom, co všechno udělá: třeba o víkendu práci na zahradě, úkoly hned odpoledne po návratu ze školy nebo že si už konečně pořádně uklidí svůj pokojíček. Ale potom? Slova jako by se rozplynula a skutek je ten tam: zahrada zůstane neposekaná, úkoly se dohánějí na poslední chvíli v noci a pokojíček připomíná chlí..ček. Raději to ani celé nechtějte slyšet… Horlivě se někdy slibuje a pak ejhle, nejenže skutek velmi rychle utek, dokonce ani nepřišel, ale byly to velké sliby chyby!

My si v prosincovém čísle Krajánka povídáme o skutcích, o konání, o činech. Ale ne jen tak o ledajakých – o dobrých! Mnozí z vás je po celý rok konali a někteří je dokonce i sbírali do našeho Dobroskutkobraní.

Píšeme tu o konání dobra téměř jako o něčem výjimečném či vzácném. Ale ono by to mělo být samozřejmostí, že? Kdyby ano, celý svět by byl zase o něco lepší a krásnější. Dobro má totiž velikou, neřkuli kouzelnou moc. Jako v pohádkách, kde navíc ještě vždycky zvítězí nad zlem.

Konat dobro navíc nic (nebo skoro nic) nestojí! Snad jen trochu času, zdrojů a sil, kdo je má. Deset minut, než nakoupíme staré paní sousedce, co už nemůže na nohy… Pár zastávek vestoje v autobuse, když pustíme sednout paní s nápadně velkým bříškem… Čtvrthodinku spánku, aby se stihla pro rodinu připravit snídaně… Pár minut hraní na počítači a místo nich osvěžující proběhnutí s pejskem v parku… Sušenku nebo půlku banánu, když si spolužák zapomene doma svačinu…

Zkrátka když se kolem sebe na tom světě rozhlédneme, na každém kroku je pro dobrý čin místo. Někomu pomoci, poradit či jej potěšit slovem, pozorností, drobností nebo jen úsměvem.

Jenže potřební si o pomoc vždy neřeknou. Proto záleží i na nás, „dobroskutkařích“, jak pozorní a vnímaví k potřebám druhých lidí (a jiných tvorů) budeme. Proto oči, uši a srdce na stopkách! Kdoví, možná zrovna teď někde v naší blízkosti někdo s nadějí na – aspoň malý, malilinký – dobrý skutek čeká.