Příběhy o Neználkovi najdete v Česku snad v každé dětské knihovně. V 80. letech to byly jedny z mála zahraničních knížek, které české děti četly. Napsal je ruský autor Nikolaj Nosov už v 50. a 60. letech minulého století. Neználkovy příhody vypráví o životě v Kvítečkově, kde žijí drobní tvorové malíčkové a malenky. Jména mají podle toho, co umí nebo dělají: Neználek, Všeználek, Šroubek a Vroubek, doktor Pilulkin, Buchtík, Sirupčík a další. Neználek je popleta a má originální nápady, které ne vždycky končí dobře – třeba jako výlet balónem. Neználek ve Slunečním městě je knížka plná ještě podivuhodnějších dobrodružství. Neználek v ní získá kouzelnou hůlku a vydává se na výlet do Slunečního města, kde je všechno krásné a prosluněné – a samozřejmě tam s hůlkou spoustu věcí pokazí a poplete. V knížce se objevují vynálezy, které tenkrát ještě neexistovaly, ale přišly nám úžasné a o desítky let později opravdu vynalezeny byly. Třeba automat na nápoje nebo robotický vysavač, co sám jezdí pod postelí. Neználek na Měsíci je už opravdové sci-fi, Neználek v něm s kamarády staví raketu a letí na Měsíc.
Vaši rodiče zajisté v dětství nečetli další díly Neználka, které napsal až o mnoho let později vnuk Nikolaje Nosova, Igor Nosov. Ten prý v dětství s dědečkem trávil hodně času a k příběhům o Neználkovi měl samozřejmě velmi blízko. Když byl dospělý, začaly se objevovat knížky, které se tvářily jako pokračování Neználka. To se mu nelíbilo, tak raději napsal vlastní pokračování. V češtině knížky vyšly pod názvy Neználkův ostrov a Neználek v kamenném městě.
Obě přeložil český překladatel z angličtiny a ruštiny Milan Dvořák. Poprosili jsme jej o krátký rozhovor:
Přeložil jste jeden z dalších dílů Neználka od Igora Nosova – Neználek v kamenném městě. Jaký máte k příběhům o Neználkovi vztah? Znal jste je dobře už předtím?
V dětství jsem přečetl dvě ze tří knížek o Neználkovi – Neználkovy příhody a Neználek ve Slunečním městě. Tu první v českém překladu, tu druhou v originálu. Obě se mi tehdy líbily, ale česká podoba víc, protože ji doprovázely úžasné ilustrace Jaromíra Zápala. V ruské knize bylo jen pár černobílých perokreseb. Dodnes si myslím, že významnou úlohu v úspěchu Neználka v českém prostředí sehrály právě ilustrace. Dnes už jsem starý člověk, ale když mi bylo devět nebo deset, připadalo mi, že knížka bez obrázků jaksi není celá.
Čtvrtý díl Neználka vznikl o hodně později než první tři. Je v něčem odlišný?
Naopak. Zdá se mi, že pan Igor Nosov dobře pokračoval v dědečkově tradici. Tak jako jeho děd reagoval na to, co bylo na pořadu dne v jeho době, hovoří i on o tom, co je pro nás důležité dnes – například o marnosti snah ovládnout přírodu a o tom, že bychom se raději měli naučit žít s ní. Přitom ale opakuje, co říkal už děd – že se nemáme pustě naparovat, že vědět je lepší než nevědět, že nemáme lhát a podobně.
V čem je překlad dětské literatury jiný? Dá to práci přemýšlet a tvořit dětským jazykem?
Připadá mi, že to není zase taková námaha. Je třeba mluvit přirozenou řečí, nevymýšlet si zbytečné spletitosti, nemávat cizími slovy a směřovat přímo k tomu, co chceme říct – ale to jsou dobré zásady, i když se překládá pro takzvané dospěláky.
Co byste vzkázal dětem, které mluví dvěma jazyky?
Sám jsem jeden z takových. Můžu poradit jen tolik, že vzdávat se kteréhokoli jazyka, do něhož nám pánbůh dal nahlédnout, je hloupost.