První číslo letošního Krajánka je věnováno domácím mazlíčkům. Domácím – protože bude řeč o zvířátkách, která chováme doma (či na zahradě). Mazlíčkům – protože to nejsou živočichové divocí, ale takoví, se kterými se můžeme (alespoň většinou) pomazlit a které máme jako společníky.
K nejchovanějším mazlíčkům patří pochopitelně pes, přezdívaný nejlepší přítel člověka. Jak by také ne, vždyť jsou to tisíce let, co pes člověka doprovází, chrání ho a pomáhá mu! Dále je to kočka – předoucí, prskající nebo na zácloně se houpající mrštný tvor! Mezi nejchovanější miláčky patří i křečci, morčata, králíčci, papoušci, rybičky a želvy. Dnes již ne zcela neobvyklými jsou fretky, pískomilové, potkani, ale také ne moc mazlící se hadi, ještěři, šneci nebo pavouci.
Opomiňme extravagantní chovatele, kteří si jako společníka pořizují zvířata naprosto nezdomácnělá – tygry nebo krokodýly.
Zůstaňme raději u tradičních mazlíků – pejsků, kočiček, malých hlodavců, rybiček a ptáčků. Lidé si je pořizují jako společníky. Pro starší páníčky nebo paničky bez dětí a vnoučat může být mazlíček jedinou rodinou a žijí pak jeden pro druhého.
Po mazlíčkovi velice často touží děti a žadoní při každé příležitosti – k narozeninám, k Vánocům, za vysvědčení: „Mámo, táto, aspoň malinkatého křečíčka, štěňátko nebo koťátko…“ Copak o to, pořídit si zvíře, to je snadné. Musí to být však rozhodnutí vážné a uvědomělé, má být napořád a se vším všudy! Je to závazek třeba i na dvacet let u kočky nebo pejska, nebo dokonce na padesát, pokud jsme zvolili velkého papouška či želvu. Ta velká zodpovědnost za živého tvora trvá totiž od chvilky, kdy si jej doneseme domů, až do jeho posledních dnů! Musíme jej krmit, starat se o něj, venčit, udržovat ve zdraví a v čistotě, mít zajištěno hlídání, pokud zrovna nejsme doma…
Bohužel nejsou výjimkou situace, kdy zvíře končí jako nechtěné v útulku, nebo dokonce na ulici… To se nesmí stávat, zvíře není hračka! Neživou hračku nebo hru, která nás zrovna nebaví, totiž můžeme klidně odložit na dobu neurčitou do šuplíku, zastrčit hluboko do skříně nebo donést do bazaru. Živého tvora ne!
Přimlouváme se tedy lednovým Krajánkem nejen za život s domácími mazlíčky, kteří přinesou spoustu radosti a lásky, ale i za velkou porci zodpovědnosti!