Vynálezy aneb Dnes a před sto lety

Tak to za našich mladých let nebylo… To jsou dneska vymoženosti! Taková zvolání můžete, děti, občas slyšet od nás starších. Možná i vás třeba při vypravování prarodičů o tom, jaké to bylo dřív, ledaco zarazí, poza-stavíte se nad tím, co dříve nebylo a dnes je úplnou samozřejmostí, nebo naopak, co bylo dříve běžné a už neexistuje.

Svět je plný neustálých proměn, pokroku. Mnozí z vás už měli ve škole vlastivědu nebo dějepis, dovedete si tedy představit, že to na Zemi nevypadalo vždycky tak jako dnes, máte ponětí, co se tu asi dělo milióny i stovky let zpátky. A jak se náš svět změnil, jak ho změnil samozvaný pán tvorstva – člověk, jehož konání je nejpatrnější…

Nemusíme však ani o tolik moc zpátky, abychom si skoky lidstva dovedli představit. Stačí se pozeptat prarodičů nebo praprarodičů a rozhlédnout se kolem sebe. Na valše už se prádlo nepere, máme automatickou pračku. Vagóny už netahají koně, ale elektřina. Než zapřahat do kočáru, na dovolenou jedeme autem. Složité obrovské stroje konají namáhavou práci a vrtají díry do země, aby získaly cennou surovinu, nebo naopak díky nim roste ze země do nebe mrakodrap. Nečekáme na zprávy od poštovního holuba, nýbrž se jedním kliknutím na počítači nebo telefonu dozvíme i to, co jsme nehledali a nechtěli…

Na jednu stranu dělají lidé všechno možné, aby díky pokroku žili dlouhý plný život. Moderní lidé pečují o své fyzické i duševní zdraví způsoby, o jakých se dřív ani nesnilo. Některé obávané nemoci díky prevenci a lékům vymizely, proti jiným se dá úspěšně bojovat, předcházet jim a zlepšovat a prodlužovat tak život.

Na druhou stranu ale s sebou pokrok a vynálezy přinášejí řadu špatností. Příroda a všechno, co je její součástí, je zahlcována materiály a předměty, s nimiž si sama neporadí. Celé ostrovy plastového odpadu brázdí oceány, mikročástečky škodlivin pronikají do všeho živého i neživého. Vzduch je na mnoha místech nedýchatelný…

Jen ať si člověk má své vynálezy, má je ku svému užitku. Ať překonává sám sebe, objevuje tajemství molekul, gravitace, sluneční energie, buněčného dělení, perpetuum mobile… Jen nesmí zapomínat, že bezhlavý pokrok doprovázený nešetrností k přírodě a k celé planetě by mohl jednou znamenat zkázu a konec toho největšího vynálezu: života.

Proto ano, vynalézat, zkoumat, poznávat, podporovat pokrok, ale s CITEM A ROZUMEM.