Gesta a řeč těla
Stránky zářijového čísla Krajánka jsou prošpikovány „slovy beze slov“. Nebojte, nebudou prázdné, napsaných slov a vět tam najdete spousty, jen budou o řeči těla a o gestech, jimiž se dorozumíváme bez vydání hlásky nebo jimi řeč doprovázíme.
Řeč těla a gesta často dokreslují slovní vyprávění nebo rozhovor, pomáhají vyjádřit pocity a po-stoje. Jindy mohou slova zcela nahradit – přikývnutí, zamávání, potlesk… A přesná forma gest se stala jedinečným dorozumívacím prostředkem pro neslyšící a němé – znakovou řečí.
Také jste se už někdy zkoušeli domlouvat bez použití slov a řeči? Možná jste se svým protějškem neměli společný jazyk nebo jste museli „mluvit“ děsně tajně, aby vás nikdo neslyšel. Používali jste ruce, prsty, oči, hlavu, ramena, a přece jste se dorozuměli a pochopili navzájem. Nebo jste skutečný slovní rozhovor doprovázeli gesty, bez kterých by sdělení nebylo ono – bylo to tááákhle velikééé, šli jsme daleko tamtím směrem, potkali jsme malilinkatého trpaslíka…
Pokud si teď nevybavujete, zda a jaká gesta používáte, zda jsou pro vás důležitá, zkuste někomu nebo sobě před zrcadlem vyprávět s rukama pevně drženýma za zády obsah oblíbeného filmu nebo zážitek ze školního výletu. Tak co, jde to, nebo tomu cosi chybělo?
Přesvědčili jsme vás o hojnosti gest v běžném životě? Pokud ne, co jiného by bylo: zamávaní na pozdrav kamarádovi na druhé straně ulice, maminčin prst na puse na znamení „tiše, bráška usnul“, podaná ruka, pokrčení rameny na otázku učitele, kolik je 8×5, nebo na dotaz tatínka, kdo rozbil sousedovi okno…
Gestikulují i úplně malé nemluvící děti a rodiče a sourozenci jim výborně rozumí: ruce nad hlavu natažené k mámě lze přeložit jako „vezmi mě do náručí“, tahání táty za nohavici a ukazováček namířený na poličku jako „podej mi medvídka“. Gesta nás provázejí odmala, ani si někdy neuvědomujeme, jak moc!
Krajánka však píšeme pro děti z celého světa a z odlišných kultur a krajů. Víme, že ne všichni používají neslovní komunikaci ve stejné míře. Třeba Italové nebo Španělé by se bez výrazné gestikulace v projevu neobešli. V jiných zemích se naopak pohyby rukama, mimika a další prvky řeči těla používají jen minimálně, nebo jsou i nevhodné.
Pozor ale na ještě jeden háček při cestách – ne vždy má jedno gesto ve dvou kulturách tentýž význam! Opravdu, přikývnutí může znamenat ne a palec vzhůru může být někde urážkou! Proto, než se někam vydáte, naučte se kromě základních slov z konverzace raději rozeznat i gesta, aby vás něco zdánlivě nevinného a milého nepřivedlo do maléru!
