Vzdělávání

Na první pohled by se mohlo zdát, že téma bude o dětech a škole. Svádět k tomu by mohl i říjnový Světový den učitelů. (Je dobře, že takový den máme, protože ono učit, to není jen tak. Chtělo by to smeknout klobouk – nejenom jeden den v roce – před všemi dobrými učitelkami a učiteli, kteří každý den téměř celoročně své svěřence učí, naslouchají jim, chválí je, motivují a jinak připravují na život.)

Škola je sice základem života a o škole a vzdělání by se dalo psát donekonečna, jenže my si dnes chceme povídat více o vzdělávání, a to nejen dětí a nejen ve škole. Abyste věděli, učíme se totiž všichni i mimo školní lavice, vlastně celý život.

Dospělý, který chodí do práce, se může dál vzdělávat v nejrůznějších kurzech a na školeních. Získává nové informace a dovednosti, které pak využije ve své profesi. Může se vzdělávat i ve volném čase – proč by se nenaučil třeba nějaký exotický cizí jazyk, neosvojil si techniku výroby vinutých skleněných figurek či se nevrhnul do operního zpěvu na prahu čtyřicítky, když po tom vždy toužil?

Možná se, děti, divíte, ale neměly byste: vzdělávají se totiž i babičky a dědečkové, určitě i ti vaši! Třeba protože během studií nebo zaměstnání neměli čas nebo příležitost, něco nestihli, ale rádi by to uměli, byť v pozdějším věku! Možností je už dnes spousta, pořádají se různé kurzy, kroužky a existuje i „univerzita třetího věku“, kde lze studovat základy práva, zahradní architekturu nebo jiný zajímavý obor. Prarodiče se učí i proto, aby udrželi krok s moderní dobou, která jde se svými vymoženostmi a vynálezy kupředu mílovými kroky, a ten, kdo se něco záhy nenaučí, mohl by se v tom všem pokroku ztratit. A tak dědové a babičky dnes běžně používají chytré telefony a počítače. A mnohdy jsou jejich učiteli vlastní vnoučata! Inu, proč by starší generace nepřišla pro radu za mladou?

A ještěže tomu tak je, viďte, milí čtenáři – vždyť právě naprostá většina z vás žije v zahraničí a své prarodiče v Česku neví-dá tak často, jak by si přála. Ale vidět je můžete nejen díky videohovoru na telefonu nebo počítači, ale především díky tomu, že se dovzdělali, naučili se na starší kolena něčemu, co dříve nepotřebovali. Dělají to proto, aby si s vámi mohli povídat, vidět vás, být součástí vašich životů, i když jen na dálku.

A proto, ať žije nejen školní vzdělání, ale i každodenní celoživotní vzdělávání!