Nej…

Člověk je od přírody zvídavý a také rád měří, váží a nejrůzněji porovnává. Změřil nejvyšší horu světa a teplotu nejchladnějšího místa na Zemi, sestrojil nejrychlejší vlak, potopil se do největší hloubky, zdvihl v nadhozu nejtěžší činku…

Taková NEJ se rozhodl zapisovat. NEJ člověka i přírody v tom největším měřítku – světovém – jsou od poloviny minulého století zaznamenávána a každoročně aktualizována v encyklopedii rekordů. Kniha se jmenuje Guinessovy světové rekordy. K dohledání tu jsou neuvěřitelná, zajímavá i opravdu kuriozní NEJ. Jak může někoho napadnout zapichovat si do vousů co nejvíce párátek, rozklepávat vejce jednou rukou, běhat 100 metrů v dřevácích a podobně?

Není ale NEJ jako NEJ. Ve škole se může učitel zkoušeného žáčka zeptat na nejdelší řeku světa, největší jezero, nejlidnatější stát, nejdeštivější místo zeměkoule… V hodině tělocviku někdo zaběhne nejlepší nebo nejhorší čas a najde se student s nejlepším nebo nejhorším průměrem známek.

To všechno jsou daná NEJ, změřitelná a změřená a spočitatelná a spočítaná. Život není ale jen o nich. Naopak pro jedince jsou mnohem důležitější jeho NEJ, malá, velká, zkrátka jeho. Někdy se někdo zeptá ze zvědavosti třeba na nejhezčí zážitek z prázdnin, nejoblíbenější jídlo či školní předmět. Tady se NEJ vyčíslit nedá, ale prožívá se a zažívá a liší se podle toho, kdo odpovídá.

Za život si nasbíráme bezpočet takových osobních NEJ. Někdy jsou kladná, jindy i bohužel nepříjemná. Takovým naším NEJ může být setkání se sportovním nebo hudebním idolem, úspěšně složená zkouška, školní výlet, vytoužený dárek k narozeninám nebo získání řidičského oprávnění na první dobrou. Ale na takovou nejškaredější noční můru, nejděsivějšího bubáka ze strašidelného domu na pouti nebo na sedřená kolena po pádu z kola je lepší co nejdříve zapomenout.

Říká se, že lidé, kteří se dokáží radovat z maličkostí, žijí lépe a déle. Umí si užít i malé radosti, které jim rozsvítí den. Nejde tak ani o zážitek samý nebo věc samou, jde o pocit. Může to být chvíle úlevy po dobře napsané písemce, vychutnání si tvarohového koláče, který babička upeče ke svačině. Jde o to, jak si to užijeme.

Na závěr povídání přejeme, aby byl život každého z vás co nejvíce prošpikován těmi kladnými, hezkými NEJ – velkými, malými i těmi úplně nejmenšími.