Portugalské knihy pro děti

Najít v českých knihkupectvích nebo knihovnách portugalskou knihu pro děti je docela oříšek, ale není to nemožné. V nakladatelství Baobab vyšla v roce 2018 knížka Klapy klap od výtvarnice Madaleny Matoso. Portugalsky se jmenuje Livro clap a není v ní moc textu, je pro malé děti a je plná odklápěcích obrázků a her se slovy.

V knihovnách ale najdete ještě dva portugalské poklady, oba přeložila PhDr. Marie Havlíková. První z nich je sbírka Portugalské pohádky a pověsti (Dauphin, 1998). Jsou to pohádky o dost jiné než ty české.

Podle paní Havlíkové jsou portugalské pohádky často drsnější a temnější než ty české, hlavně proto, že v Portugalsku vždy žilo mnoho chudých lidí, mnoho lidí neumělo a stále neumí číst a pro portugalský venkov je typická silná pověrčivost. V pohádkách často vystupují venkované a divoká zvířata nebo napůl zvíře a napůl člověk. Často se v nich vyskytují kostlivci, mrtvoly, vlkodlaci a jiné hrůzostrašné bytosti. Časté jsou také komicky laděné příběhy založené na záměně a nedorozumění – jedno ucho/jedno holoubě – například v pohádce Farářovy uši nebo dvě mošny/dvě lopaty v pohádce O prasáčkovi.

Na pohádce Farářovy uši (As orelhas do abade, podle Joaquima Teófila Bragy) si také můžeme ukázat záludnosti překladu do češtiny. Paní překladatelka Havlíková vysvětluje:

„V této pohádce jsem musela změnit název ptáků (z původních koroptví na holoubata), které měl farář pojíst v domě jednoho venkovana. Jeho manželka z pomsty za to, že ji k hostině nepozvali, snědla oba ptáčky sama, předala faráři vzkaz, že mu manžel chce uříznout obě uši, a poté ho před manželem obvinila, že si obě holoubata odnesl. Manžel žádá, aby mu aspoň jedno nechal, ale prchající zděšený farář v domnění, že jde o jeho uši, křičí zdálky „ani jedno, ani obě“. V portugalštině jsou ucho (a orelha) i koroptev (a perdiz) ženského rodu, nahradila jsem proto koroptev holoubětem, které je také středního rodu jako ucho.“

Marie Havlíková také přeložila knihu Kocour Mour a slečinka Vlaštovička, kterou dokonce po jejím vydání v roce 2012 zdramatizovalo pražské Divadlo Kampa. Je to příběh o lásce mourovatého kocoura a vlaštovky. Paní překladatelka o ní říká:

„V knížce Jorge Amada, kterou napsal pro svého synka Joãa, když mu byl jeden rok, jsem pouze Mourovatý kocour (Gato Malhado) zkrátila na kocour Mour. V případě slečinky Vlaštovičky (Andorinha Sinhá) jsem vycházela z toho, že Sinhá je starší zkrácený výraz pro senhorita nebo senhora – použila jsem tedy slovo „slečinka“ vzhledem k tomu, jak je vlaštovka v knížce prezentována (mladá a zpočátku poněkud pyšná a rozmarná).“

A jména? V portugalských pohádkách postavy často jméno nemají. A pokud ano, nejčastější bude asi João – to je v českém překladu krásně typický Honza.

Celý text o záludnostech překládání Portugalských pohádek a pověstí zde:

---

Milí krajánci z Portugalska (ale i odjinud), budeme rádi, když nám pošlete fotku portugalských verzí těchto knížek, nebo ještě lépe českou i portugalskou verzi na jednom obrázku! Pokud znáte další portugalské knížky pro děti, které byly přeloženy do češtiny, neváhejte nám je poslat také. Psát můžete na adresu: krajanek@krajanekvesvete.cz.