Fascinace rostlinami

Jsem tak fascinována obyčejnými droboučkými rostlinkami řeřichy, které si prorazily cestu na svět z pouhopouhého navlhčeného obláčku vaty, že opravdu nevím, nevím, jestli dvě stránky na povídání o rostlinách vystačí!

Podívejte se na nejbližší keř, jak s prvními teplými paprsky nesměle rozvinuje svěže zelené malinkaté lístky. Opodál se zase celá slivoň obléká do šatu z drobných růžových kvítků, zatímco fialový krokus si pod ní pomalu, ale jistě razí cestu ke sluníčku vrstvou studené hlíny.

Tak, to bychom měli brzké jaro na 1 metru čtverečním v zeměpisných šířkách Česka. Hm… Jenže svět je tak veliký a pestrý a rostlinná říše tak neskutečně rozmanitá! Jeden neví, co fascinovaně obdivovat dříve.

Kde ale začít? Triumfovat třeba velikostí – největší a nejmenší? Nebo barvou – blankytnou, černočernou, žíhanou nebo fluorescentní? Tvarem – srdčitým či připomínajícím labuť či tanečnici? Věkem – pamatujícím první neandrtálce nebo životem trvajícím týden? Zvukem – praskajícími lusky nebo chrastěním zralé makovice? Pohybem – chůzí semínek divokého ovsa nebo tancem mořských řas? Či snad povrchem – lesklým hlaďounkým kaštánkem nebo ostny kaktusu?

S neskrývanou fascinací můžu obdivovat úplné trpaslíčky – zelenou řasu velikosti tisíciny milimetru, naproti tomu jen stěží zaostřím na špičku více než 115metrové sekvoje vždyzelené. Na květ drobničky by to chtělo lupu, naopak maxikvět raflézie vážící až 10 kg nebo skoro 3 metry vysoké květenství zmijovce titánského stěží přehlédnu, stejně tak 45centimetrové jehličí borovice bahenní nebo 25 metrů dlouhé palmové listy uvidím i bez nasazených dioptrických brýlí.

Až budete na prázdninách v Česku sbírat chutné, avšak drobounké borůvky, představte si, jaké by to bylo, kdyby byly jako plody chlebovníku nebo seychelské palmy, které mívají i 30 kg! Ale i ty jsou úplnými drobky vedle člověkem vyšlechtěné dýně, která se s 1 226 kily zapsala mezi rekordy.

Ta nej mezi rostlinami jsou vůbec neuvěřitelná. Máme květy, které zdobí zahrady po většinu roku, ale třeba puja Raimondova vykvete jen jednou za sto let! Jsou i jiní extremisté – odolnému chrpovníku se daří i ve výšce 6 400 m nad mořem. A co teprve dlouhověkost! Cesmína Kingova si v Tasmánii žije už nepředstavitelných 43 tisíc let a proti ní jsou 11 tisíc let starý keř larrea tridentata v Mohavské poušti nebo 9 a půl tisíce let starý kořen smrku ztepilého úplnými mladíčky.

K rostlinám mi slovo fascinace a okouzlení sedí jako ulité. Na květ ibišku v barvách noční oblohy bych se dívala bez omrzení až do aleluja, stejně tak mi pokaždé srdce zaplesá při nálezu čtyřlístku v koberci jetelíčku, anebo když se s hlavou v měkoučkém mechoví nechám unášet pohledem do korun vysokánských borovic jihočeského lesa…