Kolo

Mám štěstí. Bydlím totiž mimo velkoměsto, kolem jen čistý vzduch, lesy, louky, pole, stráně, rybníky a řeky. Mým dopravním prostředkem a každodenním společníkem je kolo. Žádné elektro nebo závodní, prachobyčejné kolo, které jsem před mnoha a mnoha lety dostala k narozeninám.

Vynálezce kola jako takového by si za-sloužil Nobelovu cenu. Bohužel už ho asi nikdy nenajdeme, protože nejstarší známé torzo kola je více jak 5 000 let staré. Přitom dodnes pomáhá nejen při dopravě tolik, že si bez něj už život ani nejde představit!

Na venkově jsem stále v jednom kole. Musím toho stihnout spoustu. Naštěstí se na kole dostanu všude a rychle, a na-víc nečmoudím jako auta a motorky a ještě se protáhnu a procvičím. Mohla bych si sice dát dvě tři kola okolo fotbalového hřiště nebo pár kol kickboxu v místním klubu či několik koleček pěšky nebo na kolečkových bruslích na triatlonovém okruhu (nejlepším v širokém dalekém okolí). Ale na kole zas plácnu dvě mouchy jednou ranou – přesunu se a cvičím! Ať si třeba i prší a dělají se na rybníce kola, přidám a šlapu jak dobře namazaný stroj, jako kolečko ve švýcarských hodinkách, a dešti ujedu.

Kolo mi moc pomáhá. Tuhle jsem potřebovala rozvézt na kolečku seno koňům – ano, chovám koně! A vtom mi došlo, že jsem už měla být v našem kulturním do-mě v tanečních. Moje taneční jsou sice už dávno pryč, ale když mě někdo chce vzít do kola, proč ne, to neodolám. Jen-že jsem musela ještě domů pro kolovou sukni, nemůžu přeci jít v kalhotách. Převléknout, zkušeně zakolíčkovat sukni, aby neplandala, a hurá do společnosti. Nebýt kola, měla jsem kolosální zpoždění!

Zrovna bylo na programu řecké kolo. (Když to vezmu kolem a kolem, už jsem se tam naučila spoustu tanců, mistr nás vzal doslova na taneční cestu kolem světa!) Vypravila jsem se sama, ale nepřipadala jsem si vůbec jako páté kolo u vozu, byla jsem v kruhu přátel, a navíc v kole je partnerů celé kolo. Před dospělými měly hodinu děti – tančily a zpívaly Kolo, kolo mlýnský. Šlo jim to a možná letos přeci jen postoupí do krajského kola.

Tančili jsme o sto šest, až se hlava motala a dělala se mi před očima kola. Bylo to možná i hlady, měla bych příště pamatovat na zadní kolečka a vzít si do kabelky alespoň housku a kolečko salámu.

Cestou domů jsme si s přáteli ještě poví-dali, mnohokrát se rozchechtali na celé kolo, až si kolemjdoucí mysleli, že snad máme o kolečko navíc.

Jaká kola máš v životě ty?