Oslavy

S prosincem přichází v mnoha zemích adventní čas a také Vánoce. Ty lze považovat za jakýsi prototyp oslav, trumf mezi slavnostmi. Schází se většinou široká (i daleká) rodina, myšlenky jsou vznosné, duši povznášející, vše je sváteční, od chování přes prostřený stůl až po oděv. Vánoce, stejně jako další velký svátek Velikonoce, jsou ale jen jednou ročně. A přitom se každičký den najde tolik důvodů k oslavě!

Denně se na světě rodí statisíce lidí. Sice jim všem pogratulovat nemůžeme, ale jen považte, kolikrát za rok někomu popřejete vše nejlepší k narozeninám! V rodině, ve třídě, mezi kamarády, známými… A jsou narozeniny, které se slaví více než jiné – třeba první, protože jsou zkrátka první, osmnácté, protože většinou otevírají bránu dospělosti. Také kulatiny, nebo dokonce stovka dvounulka jsou důvodem k oslavě výjimečné!

Může se stát, že na něčí narozeniny omylem zapomeneme. U svátku, jmenin, se ale nejde vymlouvat. V českém kalendáři je třeba u každého dne uvedeno alespoň jedno jméno. Stačí ráno nakouknout a hned víme, že 1. prosince slaví teta z Železného Brodu, paní učitelka na klavír a sousedčina želva. Jmenují se totiž všechny Iva. A honem všem popřát!

Jako děti se také určitě těšíváte na oslavy, jako je Den dětí. V Česku je náležitě slaven, ale někde jinde na světě spíše opomíjen. Jaká škoda, viďte! Ale děti slaví také třeba první školní den nebo ten poslední, jistě s krásným vysvědčením. Úspěchy slaví i dospělí – ukončí vysokoškolské studium nebo jsou v práci povýšeni. A další typické oslavy velkých patří zamilovaným. A že těch příležitostí mají! Nejprve výročí seznámení, pak zasnoubení, potom případně svatba a její jubilea – dřevěné, křišťálové, stříbrné, zlaté…

Vedle osobních oslav jsou oblíbené i svátky národa, státu nebo místa, dále výročí významných osobností či událostí historie, svátky patronů měst doprovázené různými akcemi, hostinami, bály nebo velkolepé oslavy spojené s nějakým místním obyčejem.

Ve výčtu oslav a příležitostí k oslavám by se mohlo pokračovat donekonečna. A nemusí přitom jít vždy o bombastickou slávu s ohňostrojem. Oslavit se dá přáním, slovem, myšlenkou, malou pozorností. A když se to tak vezme, tak vlastně k oslavě nemusí být ani zvláštní důvod – proč neoslavit i rádoby obyčejný den? Jenom proto, že je? Co vy na to?