Kutilství

Ruka s palcem v opozici proti ostatním prstům a její zručnost a jejich zdokonalování znamenaly pro lidstvo klíčový skok ve vývoji. Byl to člověk zručný, který nejenže dokázal primitivní nástroje používat, ale začal si je i sám vyrábět. Díky pomůckám mohl něco opracovat, nakrájet, přiostřit, přetvořit, zlepšit. Byl to vlastně takový první kutil, prakutil!

Kutilem je člověk, který se věnuje – a to rád a často, třeba i denně – drobným domácím pracím, opravám a vymýšlení i výrobě nejrůznějších předmětů a zlepšováků. Ti šťastnější mají pro svůj koníček dílnu, kam se zašijí, a kutí o sto šest. Nikdo je neruší, mají tam své království nářadí a nástrojů, šuplíčků, nádob, návodů. Ale i kutil bez vlastní dílny je kutil, je rád i za malý koutek, stůl, kde se bohulibé činnosti kutění věnuje. Ale největší výhrou pro kutila je mít třeba domek, chatu či chalupu, k ní zahradu nebo dvoreček. Víte, tam je stále co opravovat a co dělat, tam může své vykutěné zlepšováky doopravdy využít!

Kutilové tedy působí všude, ve městě, na venkově, doma, venku. Uplatnění je široké. Stejně jako je široká paleta kutilů samotných. Jsou takoví machři, kteří svépomocí dokážou vymyslet, vynalézt nějaký přístroj nebo nástroj a ten následně vlastnoručně sestrojit, a dokonce pak prakticky využít! A pokud k tomu použijí něco starého, nepoužívaného či zcela nefunkčního, tím lépe! Pak jsou názornými ukázkami upcyklace, o které jsme v Krajánkovi psali nedávno. Co byste řekli takovému vymazlenému zahradnímu grilu ze starého ohřívače vody? Nebo multifunkčnímu traktoru-bagru-odklízeči sněhu v jednom? Sedací soupravě z dřevěných přepravních palet či taburetu z pneumatiky osobního auta? Fantazii a kutění se rozhodně meze nekladou!

Cožpak pro kutila profesionála je to hračka, ale takový kutil samouk, který tu a tam něco pochytil, odkoukal a sám se naučil, zakusil řadu neúspěšných pokusů, než se mu konečně zadařilo. A to bychom vám pak přáli vidět ta rozjasněná očka, radost, jakou může mít jen dítko u vánočního stromku. Co na tom, že to napoprvé byl jen kulhavý dřevěný stojánek na ubrousky nebo trochu křivá obouvací lžíce?

O Češích se říká, že mají domácí kutění v krvi. Že jejich ruce – přezdívané „zlaté české ručičky“ – umí opravit ledasco, dokážou si se vším poradit, zvládnou samy vyrobit, co je třeba, byť netradičním nebo improvizovaným způsobem. Je to pravda? Co myslíte? I vy máte v rodině českou krev, povězte, jak jste na tom přímo vy a kutění? Máte to v rodině? Nebo jsou i ručičky tam, kde žijete, podobně zlaté?

Ať tak či onak, pevně doufáme, že kutilství hned tak nevymizí, že bude stále co vymýšlet, zlepšovat a tvořit a mít z toho pak dobrý pocit a užitek. Jako ten náš prakutil. Kdyby ten byl nekutil, kde bychom byli…