Mikro a makro

Vše, co nás na Zemi i mimo ni obklopuje, je různé a různorodé. Živé i neživé okolo nás se liší podstatou, tvarem, složením, ale i velikostí. Pokud jsou věci, osoby, zvířata, rostliny, nerosty a vše ostatní takové, na jaké jsme zvyklí, hned tak něco nás neohromí, nebo to ani nevnímáme, rozhodně ne jako velikostně výjimečné.

Kůň je přirozeně velké, respekt budící zvíře. Zatímco komár – ač se v otravnosti řadí mezi velikány – je tělem úplný prťousek. Planeta Jupiter je úctyhodnou největší planetou sluneční soustavy, v porovnání s ním je objem i naší velké matičky Země 1321krát menší! A nikoho nepřekvapí drobnost takové špendlíkové hlavičky nebo viru či bakterie.

Zkusme si ale společně něco představit. Cokdyby se mikro (z řeckého μικρός – malý) a makro (z řeckého μακρό – velký) vyměnily? Co kdyby si z nás velikosti udělaly legraci a všechno bylo jinak? Nezměnila by se podstata, jen by velké bylo malé a malé velké.

Představme si kupříkladu slona velikosti krabičky od sirek, samo-zřejmě s kly i s chobotem. Mrakodrap, který se vejde do dlaně, a to i se svými obyvateli. Mount Everest v kapesním vydání. Antarktidu v kostce ledu. Tradiční hru místo s kuličkami s planetami sluneční soustavy.

Popusťme uzdu fantazii a nechme se unést představou opačnou. Už ji vidíte, blešku velkou jako nákladní automobil? Hrníček na kávu o velikosti domu? Lžičku srovnatelnou s výletní lodí? Jehlu výše vzrostlé jedle? Mravenečka velikosti psa? Květ slunečnice o průměru panoramatického kola? Houbový klobouk, pod který by se vešla celá vesnice?

Tyto příklady zní jako ze sci-fi knihy nebo filmu, že? Nicméně člověk nejrůznějšími svými vynálezy a přístroji realitu mění. Ne, skutečně ne-zmenší Slunce ani nezvětší křečka, ale odraz reality přizpůsobit může. Saturn zvěčněný speciálně vyvinutým teleskopem se vejde na fotografii velikosti kancelářského papíru. Na tutéž plochu se díky přesnému elektronovému mikroskopu přenese i okem nespatřitelná dvoušroubovice DNA.

Člověk stále pozoruje, zkoumá, hledá. Nespokojí se s konstatováním: to je malinké, to neuvidím, to je velké a daleko, tam nedohlédnu. V touze po poznání se tak lidé stávají tak trochu kouzelníky, co myslíte? Čáry máry fuk: velké budiž malým a malé budiž velkým!