Pravda

Hned na počátek nového roku jsme připravili takové neobvyklé, filozofické, nehmotné až neuchopitelné téma: pravda. Co je pravda? Jak ji popsat? Jak ji poznáme? Kolik je pravd? Je jen jedna? Představujeme si ji všichni stejně? Je poloviční pravda také pravda? Ó, jak složité!

Naštěstí se na pravdu můžeme podívat i trochu jednodušeji. Třeba tak, že se zkrátka má říkat a že lhát se nesluší. Že je správné nepřekrucovat skutečnost.

Tiše předpokládáme, že i vy jste čtenáři vesměs pravdomluvnými. Že z vás nikdo pravdu páčit nemusí, že si nevymýšlíte nesmysly. I když… Vymýšlet nepravděpodobné a nemožné je vlastně velká zábava – pokud se vypráví příběh, píše se sloh na sci-fi téma plné fantastických postav a událostí. Ono jedna věc je fantazie a představivost v knihách, ve filmu při úniku do neskutečných světů a časů. No vážně, v příbězích lze podle svého přetvořit místo i události, které ve skutečnosti proběhly úplně jinak.

Ale něco úplně jiného je dávat pravdivé, nebo nepravdivé odpovědi na důležité otázky v realitě všedních dní. Vypadá to snadně – zkrátka se řekne pravda. Není to vždy úplně jednoduché, někdy je zatěžko ji vyřknout. Proč vlastně? Proč se jí někdy snažíme vyhnout nebo jí řekneme jen půl?

Důvodem může být strach, obava z trestu, nejistota, ale také získání nějaké výhody nebo prospěchu. Jak snadné bude pravdivě bez mrknutí oka odpovědět na otázky: „Kdo rozbil vázu v kuchyni?“, „Za cos utratil peníze na oběd?“, „Vyčistil sis zuby?“, „Učil ses na zítřejší písemku?“, „Cvičilas na klavír?“, pokud by bylo nutné říct: Já./Za sladkosti./ Ne./Ne./Ne…

Je lepší jít s pravdou ven. Kdo se ptá, ten to určitě ocení. Existuje přeci také slovo promiň, já nerad nebo nerada, třeba u té rozbité vázy. Anebo přiznání, že mě honila mlsná a místo oběda jsem si dal koláč a lízátko k tomu. To se dá asi pochopit a prominout lépe než lež.

Za lží, nepravdou, může stát i vidina nějakého obohacení nebo zisku. Malá lež NE na malou otázku „Už jsi měl bonbón?“ může časem přerůst – ve škole, v práci – v lež s velkým dosahem: „To vy jste udělal celou prezentaci a přesvědčil klienta? Tak to budete odměněn, pane Povídale!“ A pracovitému panu Pilnému už nikdo neuvěří, že tu mravenčí práci udělal on…

Pravda také nemusí být vždy příjemná, může být bolestivá. Upřímnost někdy zabolí. Uměli byste upřímně a po pravdě odpovědět na dotaz: „Sluší mi ten nový účes?“ – „Ne, je hrozný.“ či „Vypadám dobře v těch zelených šatech?“ – „Ne, vypadáš jako vodník.“ Aj! S takovou musíme nakládat opatrně.

Pravda má mnoho tváří. Na každý pád ale buďme pravdomluvní. Pravda vždycky – dřív nebo později – vyjde najevo, protože lež má krátké nohy.