Česká poezie

Česká poezie – to je výjimečné téma, dokonce na druhou výjimečné! Proč? Protože číst poezii, to není jen tak. To není rychlá četba, pokud tedy chceme dobře rozumět tomu, co autor, básník, chce říci. To chce čas na procítění, dvojí, trojí přečtení, i správné náladové rozpoložení. Zejména pak na poezii lyrickou, která vyjadřuje pocity, nálady, kde není děj, nebo je nepodstatný.

A druhou výjimečností je přívlastek česká. Čeština je, jak obecně známo a jak víme my všichni, kdo se češtině stále učíme a zdokonalujeme si ji, jazyk velmi obtížný. Má tolik odstínů výrazů, košatých úsloví a pestrých obratů. Srdce jazykozpytce nad tím jásá, zatímco srdce žáčka, který se má naučit všem jejím zákonitostem, pravidlům a hlavně výjimkám, spíše hlesá. Ale když ji opravdu někdo zvládne na výbornou, může si s ní hrát i složitě veršovat! Oni sice jsou dobří překladatelé, kteří zvládnou převést do jiného jazyka i básně, ale co si budeme povídat, originál je originál, překlad přeci jen něco upraví, pozmění, nenajde-li se v cílovém jazyce úplně stejný obrat nebo slovo.

Jistě jako čeští krajánci už znáte nějaké české básně, říkadla pro děti malé i větší. Čtou nebo četli vám je rodiče, prarodiče, tety nebo paní učitelky. Od Kuřátka a obilí přes Polámal se mraveneček, Princezničku na bále až po Lesní studánku… Že je poznáváte?

Poezie, její četba a především její tvorba, to je umění a čeština do jisté míry také. Pokud se v člověku sejde dar básnictví a skvělý cit pro jazyk, mohou vznikat vskutku mistrovská díla! A vy, milí čtenáři, kteří náš časopis čtete, jste na dobré cestě nejen české básně číst a rozumět jim, ale také je tvořit!

Jestlipak jste zkoušeli někdy sami napsat básničku? Krátkou, dlouhou? A dali ji někomu přečíst, nebo ji napsali, jak se tak říká, jen tak do šuplíku? Pokud jste se pokoušeli básnit, víte, že to není jen tak, nejde jen o to najít rým. Hora – nora, pustý – hustý, kousek – fousek, rychle – krychle, trousit – brousit, fičí – kvičí, chrastí – chrastí. Rýmování samo ale nestačí, chtělo by to ještě přidat slova, věty, sloky, možná i příběh, trochu vtipu nebo hlubokou myšlenku. Aby báseň vyvolala ve čtenáři to, co má, pocity, aby zaujala, rozveselila, rozesmutnila či donutila k přemýšlení.

Není nutné hned na začátku básnické kariéry, při první tvorbě poezie, zvládnout toto všechno naráz. Ke startu postačí třeba právě jeden rým a verš, co říkáte? Tak hurá do toho! Třeba právě jako krajánci v naší anketě!