Šití a vyšívání krojů

Nitě plné historie
Kroj není jen hezký obleček z dávných dob. Je to kousek živé historie, který dokáže vyprávět. Podle výšivky, barev nebo střihu lidé kdysi poznali, odkud kdo pochází, jestli je svobodný, vdaný, kolik má dětí nebo jak je rodina bohatá. Každý kraj měl své vlastní zvyklosti – a někdy se lišily i od vesnice k vesnici!

Vyšívání a šití krojů byla práce velmi pečlivá a často trvala celé týdny, někdy i měsíce. Kromě zručnosti bylo potřeba i hodně trpělivosti a cit pro krásu. Kroj se předával z generace na generaci a byl opravdovým pokladem. Ženy si samy vyšívaly zástěry, rukávce i šátky, a používaly při tom různé stehy, nitě, perličky nebo stužky. Některé výšivky připomínají malované obrázky a jsou tak propracované, že se jim říká „malba jehlou“.

Kroj jako živá paměť
V dnešní době se kroje nejčastěji oblékají při slavnostních příležitostech – třeba na hody, svatby nebo folklorní festivaly. Také existují lidé, kteří se starají o to, aby se šití a vyšívání krojů nezapomnělo. Využívají staré střihy, zachovávají původní techniky a často hledají inspiraci v muzeích nebo starých fotografiích. Jejich práce je nejen krásná, ale hlavně důležitá – díky nim naše kroje stále žijí.

Části ženského kroje
Rukávce – bílé, často bohatě vyšívané halenky s nabíranými rukávy. Živůtek – přiléhavá vestička nebo korzet, často zdobený. Sukně (nebo více sukní přes sebe) – barevné, široké, někdy s krajkou. Fěrtoch/zástěra – zástěra přes sukni, často s výšivkou nebo krajkou. Spodničky – nařasené, pod sukněmi, dodávají objem. Šátek – na hlavu (vdané ženy), někdy i přes ramena.

Části mužského kroje
Košile – bílá, lněná nebo bavlněná, často s výšivkou. Vestec/vesta – krátká, někdy zdobená nebo vyšívaná. Kordulka/kazajka – kabátek. Nohavice/gatě/třaslavice – většinou úzké, z plátna nebo sukna. Opasek/šerpa – často barevný nebo vyšívaný.

KDO ŠIJE KRÁSU
Lidový kroj není jen oblečení. Je to obraz kraje, kde vznikl. Aby krása krojů nezmizela, věnují se jejich obnově a výrobě ženy, které mají nejen šikovné ruce, ale i hluboký respekt k tradici. Mezi ně patří také Dagmar Raušová – ředitelka obecně prospěšné společnosti Lidové tradice a řemesla z Uherského Ostrohu, kde se šijí kroje pro folklorní soubory i jednotlivce, a Zuzana Vaverková ze Strážnice, která se věnuje ručnímu vyšívání krojů. Obě se dívají na kroj jako na něco živého – jako na příběh, který má cenu zachovat.

Jaké kroje šijete?
DR: Zabýváme se šitím jakýchkoliv lidových krojů, takže neděláme jenom naši oblast, ale šijeme kroje pro celou republiku i na Slovensko.

Je zájem o pořízení kroje i ze zahraničí?
DR: Ano, často je zájem mezi Čechy v zahraničí. Na příklad jsme obnovovali část kroje do Jižní Ameriky. Založili tam folklorní soubor a zjistili, že tam mají nějaké sto let staré kroje, které už se rozpadají.

Jak šijete kroje z oblastí, kde už se moc nedochovaly?
DR: Nejlepší je, když můžeme dostat vzorek. Ale často dostaneme jen obrázek, takže pak dohledáváme. Když vidíme, jak vypadá střih, tak použijeme podobný z jiné krojové oblasti, ale musí ve výsledku odpovídat té oblasti, kam patří.

Je nějaká část kroje, kterou byste ráda viděla jako běžnou součást odívání v dnešní době?
DR: Možná ne celá část, ale určitě folklorní motivy. Folklórní motivy v sobě mají většinou nějaké květy, lidé byli inspirovaní přírodou, tím, co viděli kolem sebe.

Některé kroje vypadají hodně nepohodlně. Jak se nosí?
DR: Některé obřadní dámské kroje jsou hodně naškrobené, to se běžně nosit nedá. Ale pokud bereme kroj jako běžné denní oblečení z minulosti, tak ty rubáše a sukně krásně provětrávají, ženy v nich chodily dennodenně. I když na sobě máte více vrstev, není to nepříjemné, v létě v tom není horko a v zimě v tom není zima.

Jak jste se dostala k vyšívání krojů?
ZV: V podstatě od malička tíhnu k lidové tradici, protože se mně líbili lidé v kroji, líbila se mně lidová muzika… Ale k vyšívání jsem přišla úplně náhodou. Navštěvovala jsem místní soubor Danaj a jednou jsem si při zkoušce zlomila nohu. Chyběly nám zrovna výšivky na nějaké kroje a vedoucí souboru přišel za mnou a řekl: „Budeš mít šest týdnů nohu v sádře, tak budeš vyšívat. Od té doby vyšívám.“

Když vyšíváte různé vzory a motivy, musíte si je nastudovat? Přidáváte i vlastní vzory?
ZV: Já se vždycky snažím o tzv. krojovou čistotu. Když vyšívám Strážnicko, nastuduju si Strážnicko. Když vyšívám pro Kyjov, nastuduju si Kyjovsko a tak dále. Nemám ráda, když se na kroj přidává něco nového, co tam nepatří. Takže si nastuduju tu kterou oblast a potom začínám – vzor si musím nejdřív nakreslit. A techniky vyšívání jsou také různé, např. malování jehlou, výřez, ažura…

_{Zdroje: Folkloráček, Lidové tradice a řemesla, Zuzana Vaverková – ruční vyšívání}