Košíkářství

Od kdy se pletou koše?
Košíkářství patří mezi nejstarší řemesla na světě, výrobní postupy se během tisíciletí příliš nezměnily a daří se mu i v dnešní době. Koše lidé používali jako nádoby na jídlo, ryby i dřevo. Nejstarší koše byly nalezeny v Egyptě a jsou staré přes 10 000 let! Na českém území pocházejí nejstarší nálezy z období Velkomoravské ří-še, jedná se o rybářské vrše z Mikulčic.

Co všechno košíkář umí?
Košíkáři umí uplést nejen obyčejný koš či pomlázku, ale i kočárek, truhlu, křeslo, obal na láhev nebo kabelku. Dříve se pletly i rybářské vrše a nůše na záda. Dnes se košíkářství používá i jako relaxace – stejně jako pletení nebo keramika.

Není vrba jako vrba…
V Česku se koše pletou hlavně z vrbového proutí. Ačkoli existují asi čtyři stovky druhů vrb, k pletení košíků se jich hodí jen několik, třeba vrba konopina, mandlovka nebo rakovice. Košíkáři často krajinu upravovali tak, aby měly vrby kde růst – vysazovali je kolem řek a rybníků. Nejvhodnější je proutí mladé, čerstvé nebo namočené, aby bylo poddajné. Kromě vrby se používá třeba i sláma nebo rákos.

Jak se plete koš?
Proutí se proplétá do různých tvarů: válcových, soudkovitých, kónických či oválných s kruhovým nebo oválným dnem. Košíkář sedí na stoličce a nádobu drží mezi koleny. Používá jen pár nástrojů – nejčastěji nůž, kladívko a speciální železa.

Víte, že…
· Speciální zahnutý nůž zvaný „knejp“ se v košíkářství používá už od dob starého Říma
· Předchůdci proutěných dětských kočárků jsou proutěné dětské vozíky z poloviny 19. století.
· Plést koše či jiné výrobky se můžete naučit v mnoha různých kurzech, které dnes v Česku košíkáři veřejnosti nabízejí.

ŘEMESLO S PROUTĚNÝM DNEM
Řemeslo má zlaté dno – tradiční košíkářství ho má pletené z proutí

Zuzana Tilajcsiková se košíkářství věnuje už přes čtyřicet let. Vyučila se v oboru Košíkář a pletař nábytku a za svou činnost získala ocenění Nositelka tradice lidových řemesel a Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje.

Ve své dílně v obci Veltrusy u Mělníka vyrábí s partnerem Vladimírem Dvořákem především klasické hospodářské a užitkové koše z neloupaného vrbového proutí. To si připravuje sama – předsušuje ho a poté máčí ve studené vodě, aby bylo pružné a výrobky pevné. Nepoužívá žádné barvy ani laky, pracuje s přirozenými odstíny různých odrůd vrby. Své řemeslo pravidelně předvádí na řemeslných akcích po celé republice, na hradech, zámcích, v muzeích i skanzenech a na dobových jarmarcích.

Pěstujete si vlastní vrby?
V.D.: Ano, pěstujeme, máme „prutník“, tj. pole, na kterém si pěstujeme materiál. Máme různé odrůdy, které pak dál zpracováváme sušením a studeným máčením… Máme čtyři odrůdy, které se liší jak vzhledem, tak hlavně vlastnostmi dřeva, resp. prutu, a podle toho je používáme na různé výrobky.

Jak dlouho trvá, než vrba vyroste, abyste ji mohli sklízet a zpracovat?
V.D.: Sklízet se dá v omezené míře už první rok. Sklízí se po vegetačním období, takže nejdřív po prvním mrazu. To svoláme celou rodinu, uděláme piknik, rozpálíme gril a jdeme všichni sklízet.

Co pletete?
V.D.: Děláme hlavně klasickou hospodářskou košíkařinu. To znamená koše na seno a na krmivo pro zvířata, kukaně pro slepice, klasické nůše… Různé košíky, které se dají využít třeba na pikniky, bylinky, ovoce a zeleninu, na nákupy… Potom děláme také různé typy obalů, které se používají na dodávání sazenic lesníkům a zahradníkům. Na sbírání hub třeba děláme košíčky houbáčky.

Jaké nejmenší a největší výrobky jste upletli?
V.D.: Miniatury neděláme běžně, vlastně je neděláme vůbec. Někdo se specializuje přímo na to, že dělá opravdu miniatury pro panenky, ale to my neděláme. A největší asi byly proutěné sochy na náměstí a také se dělal betlém.

Paní Zuzano, Vy jste se v oboru vyučila. Stačilo to?
Z.T.: Já jsem se vyučila hlavně jako pletačka nábytku – houpací křesla, závěsná posezení, hodně se pracovalo s ratanem a rákosem. Ale měla jsem štěstí, že klasickou košíkařinu dělali dědové, takže u těch jsem to vlastně okoukala a dál se učím celý život. Hlavně když dělám nevšední zakázky pro expozice do muzeí a zámků, tak podle starých obrazů.

Používají se na pletení formy?
V.D.: Ano, jsou různé formy, ale my je vlastně jen skladujeme a na to, co běžně vyrábíme, je nepoužíváme. Možná se formy ale někdy budou hodit.
Z.T.: Mám třeba rozdělaný košík, který nedělám na modelu, takže si proutí svážu, abych udržela tvar a až trošku popojedu, tak si sundám provázek a budu pokračovat stěnu.

Zdroje: Košíkářství Zuzana Tilajcsiková, Česká televize, Šťastní lidé