Knihařství

Když kniha vzniká z papíru
Knihařství je krásné a trpělivé řemeslo, které proměňuje potištěné listy v hotovou knihu. Knihař musí umět pracovat s papírem, kartonem, látkou i lepidlem. Díky jeho práci držíme v rukou pevné knihy, sešity nebo kroniky, které vydrží celé roky.

Od svitků ke knihám
První „knihy“ byly dlouhé svitky papyru nebo pergamenu. Teprve ve starověkém Římě začali lidé listy skládat a svazovat dohromady – vznikl tak kodex, předchůdce dnešní knihy. Ve středověku se knihařství rozvíjelo hlavně v klášterech, kde mniši ručně opisovali a zdobili knihy. Každý svazek byl vzácný originál, často vázaný v kůži a zdobený zlatem.

Jak vzniká knižní vazba
Skládání složek – tištěné listy se poskládají a složí do malých balíčků zvaných složky. Šití – složky se sešijí nití, aby držely pohromadě. Lepení a lisování – kniha se slepí a vloží do lisu, aby byla pevná. Připevnění obálky – obal může být z papíru, plátna, kůže nebo pergamenu. Zdobení – na závěr se přidá zlacení, reliéf nebo ornament – a kniha je hotová!

Knihařství dnes
Knihaři dnes nejen vyrábějí nové knihy, ale také opravují staré. Zachraňují kroniky, rodinné paměti i vzácné tisky. Najdeme je v malých dílnách, kde se stále používají tradiční nástroje, jako je lis, nůžky nebo šídlo. Moderní knihaři také tvoří originální zápisníky, alba nebo přání, často jako umělecké kousky.

VIRTUÓZ KNIŽNĺ VAZBY
V době strojů, které dokáží vázat knihy ve velkém množství, se na ruční vázání knih díváme jako na umělecké dílo. Přinášíme vám medailonek jednoho takého umělce. Byl jím brněnský knihař Jindřich Svoboda, který žil v letech 1909–2001, který už polovině 30. let 20. století patřil mezi elitu svého oboru.

Začátky v dílně
Jindřich Svoboda se narodil v Dolních Kounicích u Brna. Jeho tatínek byl knihař, a tak malý Jindřich trávil hodiny v dílně, kde se mezi vůní lepidla, papíru a kůže zrodila jeho láska ke knihám. Po škole odešel do Prahy, kde se učil u nejlepších mistrů. Už jako mladík měl cit pro krásu a pečlivost, kterou obdivovali i zkušení knihaři.

Řemeslník nebo umělec?
Jindřich Svoboda byl obojím. Každou knihu bral jako samostatné výtvarné dílo. Jeho vazby zdobily jemné ornamenty, zlacení i ručně vyřezávané detaily. Používal drahé kůže a ručně barvené papíry. Často experimentoval, nebránil se novým technologiím ani materiálům, a tím řemeslu přinášel svěžest i pokrok. Jeho dílo bylo vystaveno doma i v zahraničí a „svobodovská vazba“ se stala pojmem – to znamená, že když si někdo objednal vazbu od něj, věděl, že dostane kvalitu i krásu v jednom. Lidé říkali, že „když máš knihu od Svobody, máš poklad“.

Předávání odkazu dalším generacím
Svoboda působil také jako pedagog na uměleckoprůmyslové škole v Brně. Své zkušenosti předával mladým knihařům, které učil nejen techniku, ale i lásku k řemeslu. Byl přesvědčen, že krásná kniha vzniká jen tehdy, když do ní vložíš srdce.

Víte, že…
… Svoboda získal významnou zakázku pro britskou královnu? Byla to etuje (krabička) pro soupravu šperků z českých granátů, kterou v roce 1996 darovalo město Brno Alžbětě II.
… i přes to, že jeho život prošel obdobím mnohých změn (válka, poválečné roky, technologický rozvoj), zůstal věrný myšlence, že kniha je hodnotou sama o sobě – a její vazba tomu má odpovídat.