Naděje

Můžeme ji mít. Můžeme ji do někoho nebo do něčeho vkládat. Může jí zbývat jen kapka, jiskra nebo jiskřička. Můžeme si ji dělat. Můžeme ji ztrácet. Můžeme se jí úplně vzdát. Může být marná. Nebo může svitnout. A rozhodně umírá poslední.

Možná si, milí čtenáři, říkáte, copak to tu na vás zkoušíme, o čem si tento měsíc povídáme, co tu do koho chceme vkládat a co vykřesat? Nebojte, nebudeme vám vnucovat nic, co byste nechtěli, a ani tu nebude hořet. Řeč bude o něčem sice neuchopitelném, ale moc pěkném a důležitém. O naději.

Už se vám někdy stalo, že jste skoro už nevěřili, že se něco podaří? Báli se, že se něco asi nesplní? Měli jste obavy, že se stane něco, co jste nechtěli? Ale při tom všem očekávání nedobrého jste přeci jen někde v koutku duše věřili, že by to vyjít mohlo? Měli jste víru, že nastane to hezké, příznivé, v co jste už ani nedoufali. Měli jste naději.

Tak třeba při rozbalování toho úplně nejposlednějšího z vánočních dárků ještě zbývá kapka naděje, že právě v něm se bude skrývat vytoužená hračka, kterou jste si moc přáli.

A co při cvičení hry na klavír či na housle, kdy se pořád ne a netrefujete správně do všech not. Není to snadné, ale naděje, že to jednou dokážete, se nevzdáváte. Protože při dennodenní píli to určitě jednou
bude perfektní.

Anebo když jste nemocní a zbývá jen pár dní třeba do školní karnevalové besídky, vkládáte naději do medu a čaje s citrónem, aby vám pomohly uzdravit se a abyste se besídky přeci jen mohli zúčastnit (hlavně když už máte ten úžasný doma vyrobený převlek za dešťovou kapku nebo rozečtenou knihu, že?).

Nebo se třeba dozvíte, že váš nejlepší kamarád pravděpodobně nebude moci jet na letní táborové setkání. Nicméně, dokud nebudete na místě a on tam skutečně nebude, do té doby máte jiskřičku naděje, že se přeci jen objeví.

Pro sportovního fandu je naproti tomu naděje na vítězství při stavu 1:5 v poslední minutě třetí hokejové třetiny opravdu mizivá a není divu, že ji před závěrečným hvizdem rozhodčího ztrácí.

My vám všem, milí čtenáři, chceme – s nadějí, že to tak skutečně bude – popřát, aby vám ty nejmenší všední, ale i ty velké životní naděje pomohly vidět světýlko na konci tunelu i ve chvíli, když se právě zrovna úplně nedaří. Naděje a zkušenost nás učí, že se může ledasco v dobré obrátit a dobře dopadnout.