Nice

Audience u královny…

…královny Francouzské riviéry. Tak se říká městu na jihu Francie – Nice. A je opravdu krásné! Pojďme ho společně navštívit.

Celé Azurové pobřeží je známo jako útočiště Francouzů před pošmournou zimou. Až 300 dní v roce je Nice prosluněno paprsky, ať už více či méně hřejivými. My se za nimi vydáváme v únoru. Teploty se přes den pohybují kolem 16 stupňů. Někteří otužilci se i tak vydávají do mořských vln. Přestože je Nice vyhledávanou destinací pro své příjemné podnebí, rozsáhlé pláže a celkové „chill-out“ ladění, nabízí i jiné vyžití.

Nice je město propojující mnoho kultur. Původně patřilo Savojskému vévodství, které se později připojilo k Itálii. Nejenže často slyšíme na ulicích italštinu, ale Itálii spatřujeme i v architektuře starého města. Malebné křivolaké uličky nás dovedou až na Massénovo náměstí, kde obdivujeme Fontánu slunce a sochu řeckého boha Apollóna, vládce moří.

Na konci 18. století se slunné Nice zalíbilo anglickým turistům, kteří přijížděli právě v zimních měsících načerpat potřebné teplo a světlo. Podle jejich večerních procházek – a především po návštěvě královny Viktorie – je pojmenovaná sedmikilometrová promenáda podél pobřeží: Promenade des Anglais.

V 19. století se přidávají Rusové. Jejich zájmy byly ale spíše strategické. Pro snazší přístup ke Středozemnímu moři uzavřelo Rusko dohodu o využívání místního přístaviště. A tak se rozvinul i turismus ruské šlechty do Nice. Jedním z nejvýraznějších otisků ruské kultury je bazilika svatého Mikuláše.

Jedno odpoledne trávíme túrou na Zámecký vrch. Původní pevnost nechal zbourat Ludvík XIV. Na jejím místě se dnes nachází park s výhledy na město a moře. Z vrchu stékají vodopády, které obdivujeme celou cestu.