Jiří Suchánek

Stolní tenista
V 17 letech po autonehodě skončil na vozíčku, to mu ale nezabránilo sportovat. Od roku 2007 reprezentuje ČR, má bronzovou medaili z paralympiády v Riu a Tokiu a stříbrnou z Paříže.

Rozhovor
V čem mají stolní tenisté na vozíku výhodu a v čem nevýhodu?
Nevýhodou je omezený pohyb za stolem. Těžko dosáhnou k síťce na krátké míčky. Většině vozíčkářů nefungují trupové svaly, aby se dokázali rychle přemístit. Proto se hraje hodně do stran, aby měli rozhozenou stabilitu a nestihli míček odehrát. Výhodou je hraní blízko stolu. Míček totiž hrají hned po odrazu, kdy má nejvíce energie, a tím zahrají velmi rychlý zpětný úder.

Jak trénujete?
Když se pouze udržuji ve formě, trénuji dvakrát týdně dvě hodiny. Při hlavní přípravě trénuji čtyřikrát týdně dvě hodiny, nebo jedu na soustředění do zahraničí a trénuji každý den dvoufázově. Někdy se ale stane, že celý týden netrénuji. Sport mě musí bavit a pokud jsem přehraný, dám si klidně pauzu, abych měl do hry opět chuť.

Jsou pro vás paralympijské hry v něčem jiné než běžné turnaje?
Paralympijské hry jsou vždy výjimečné. Je to vrcholná akce, na kterou může být sportovec nominován. Účastní se jí v mé skupině postižení pouze osmnáct hráčů z celého světa. Už jen se nominovat je velký úspěch.

Jak jste se cítil, když jste letos vyhrál stříbrnou medaili?
Po zisku stříbrné medaile jsem se cítil neskutečně šťastný. Když jsem měl jistou minimálně bronzovou medaili, nečekal jsem, že to mohu ještě vylepšit. Mám už dvě bronzové medaile, ale vždy mě zastavil Francouz Lamirault, se kterým jsem hrál o postup do finále. Velkou radost jsem měl také z toho, že celou mou cestu paralympiádou sledovala má rodina, která za mnou do Paříže přijela.