Kovářství

Tajemné řemeslo. Kovářství je staré a zajímavé řemeslo, které pracuje s ohněm a kovy. Lidé si o kovářích vždycky povídali různé příběhy a pohádky. Například ve starých řeckých bájích byl Héfaistos bůh kovářů a ohně. Kováři byli často považováni za mocné, protože dokázali ovládat oheň, což připomínalo kouzla. Kovářství se nevěnovali jen lidé v Evropě – umění kovat znali i v Africe a Indii!

Od řemesla k umění. Kováři zahřívají železo a další kovy, až jsou tak měkké, že je můžou tvarovat do různých předmětů, třeba mečů, podkov nebo ozdob. Ve starověku to bylo důležité řemeslo, protože lidem pomáhalo vyrábět věci, které potřebovali k ži-votu – nástroje, zbraně nebo třeba hřebíky. Dnes má toto prastaré řemeslo spíše umělecký charakter, ani jeho klasická forma ještě nevymizela, i když je řemeslem spíše okrajovým. Kováři vyrábějí např. krásné ploty, brány nebo svícny, které vypadají jako z pohádky.

Trochu historie. Lidé se pokoušeli zpracovat železo už před 5 000 lety! Prvotním materiálem používaným ke kování bylo meteorické či zemní železo. Nejvíc se kovářství rozvíjelo v době železné a ve středověku. Baroko, tedy doba, kdy se stavěly honosné zámky, bylo obdobím, kdy kováři vyráběli nádherné ozdobné věci. Pak ale přišly továrny, a tak kovářství trochu ztratilo na důležitosti. Lidé se však začali znovu zajímat o ruční práci a od 70. let minulého století zažívá kovářství svůj návrat.

Co potřebuje kovář? Kováři používají různé nástroje, například kovadlinu, kladiva, kleště nebo pilníky. Umí používat různé kovářské techniky, třeba ohýbání, probíjení nebo zdobení.

Víte, že…? Některé staré kovárny se často díky úsilí památkářů zachovaly dodnes. Například v Těšanech u Brna můžete navštívit krásnou historickou kovárnu, kde se dozvíte spoustu zajímavostí o tomto řemesle.

U výhně jako doma

Jan Šerák je umělecký kovář. Žije v Bílovicích nad Svitavou kousek od Brna a kovařině se věnuje už od 13 let. S černým řemeslem se tedy seznámil ještě v době, kdy chodil na základní školu. Tehdy začal vyrábět drobné předměty. Také proto si pro další studium zvolil střední průmyslovou školu – obor Umělecký kovář a zámečník. Studijní rozsah si rozšířil specializovanými kovářskými kurzy (kurz výroby nářadí, kurz tepání v mědi) a praxí v Rakousku. Po maturitě se pak ještě vrhnul na obor Restaurování a konzervování kovů.

Dílnu si začal vybavovat už při studiu a od roku 2012 je kovařina jeho živností. Zrealizoval stovky zakázek jak v České republice, tak v zahraničí. Kovařina ho ohromně baví a fascinuje a na výsledcích jeho práce i na oceněních, která získal, je to vidět.

Jak jste se vůbec s černým řemeslem seznámil? Kovářská práce mě vždy fascinovala, jak na různých jarmarcích, tak ve filmech, a byla dost provázaná s mými zájmy (histo-rický šerm a fantasy). Takže i když jsme v rodině žádného kovářského mistra neměli, začal jsem si pro své potřeby vyrábět různé doplňky z kovu v tátově garáži a velmi mě to bavilo.

Jak vlastně vypadá kovářská dílna? Moje už třetí dílna se nachází v průmyslovém areálu a je to dílna poměrně velkorysá s celkovým prostorem kolem 150 m2. Protože moje tvorba se rozpíná od drobných šperků po velké brány, mříže a sochy a dělám i restaurování, tak v dílně najdete opravdu rozmanitá zařízení. Samozřejmě několik různých kovadlin, kleště, kladiva, výhně, kovářský buchar, několik různých lisů, soustruhy, svářečky, brusky, ohýbačky, ponky a jeřáby, ale i zlatnické náčiní, jako je válcna na válcování zlata, pneumatická rýtka, mikrobrusky, leštičky atd. To ani nemluvím o nářadí na montáže. Je toho opravdu hodně…

Kováře známe hlavně z pohádek… Tak jak je to s tou kovářskou výhní? Má ještě měchy jako kdysi? Měchy v moderních výhních nahradily elektrické ventilátory, ale jinak je to úplně stejné zařízení, jaké znáte z pohádek.

Když se řekne kovář, často se nám vybaví čert. Chodíte s Mikulášem a andělem za čerta? Nebo jste aspoň nějakému čertovi vyrobil řetěz? Skoro každý den vypadám jako čert, ne nadarmo se kovařině říká černé řemeslo. S Mikulášem a andělem nechodím, ale čertovský řetěz už jsem vyráběl – svařovaný v ohni totiž vydrží nejvíc!

Jaké zakázky máte nejraději? Nebo jaký typ výrobků? Nejraději mám volnou tvorbu, takže různé plastiky, kde si nemusím hlídat každý milimetr a záleží jen na celkovém výsledku a dojmu. Rád mám ale i klasickou kovařinu, kterou nejvíce uplatňuji při výrobě replik pro historické objekty. Nejvíce pyšný jsem na mříže na Mahenovo divadlo v Brně, které jsem realizoval podle svého návrhu.

Jakou největší věc jste vyrobil? Pracoval jste na tom sám, nebo máte pomocníky? Největší věc rozměrově byla určitě nerezová socha DNA pro Biofyzikální ústav Akademie věd v Brně. Na výšku měla celkem cca 4,5 m a byla tak velká, že jsem musel vykopat i kousek podlahy v dílně, aby se tam vešla. Na všech větších projektech spolupracuji s kolegy z oboru. Jak totiž praví jedno české pravdivé přísloví: „Ve dvou se to lépe táhne.“

Komentáře