Konya

Ahoj, to jsme zase my – Anežka a Vašek – a srdečně vás zveme na další podařený výlet v Turecku, tentokrát do starobylého města Konya! My jsme byli hodně zvědaví, jaké to bude, a můžeme říct, že nás výlet nezklamal. Bylo to jedno z nejzajímavějších měst, která jsme v Turecku navštívili. Konya leží ve středním Turecku. Nejvíc je známá díky Mevlanovi, slavnému mysliteli a básníkovi, a tančícím dervišům.

My jsme do Konyi jeli vlakem z Istanbulu. A i když to trvalo asi 5 hodin, cesta utekla rychle. Ubytovali jsme se v hotýlku přímo v centru města, kam se dalo dojít z nádraží pěšky. To bylo super, ale stejně jsme si hned v automatu koupili tzv. Konyakart, díky které jsme mohli jezdit autobusy a tramvajemi jako místní.

Abychom se s městem seznámili, koupili jsme si lístky na vyhlídkovou jízdu. Viděli jsme moderní části Konyi, ale hlavně historické budovy, mešity a dřívější byzantskou osadu Sille s kostelem svaté Heleny. Pěšky jsme pak procházeli staré trhy, viděli jsme různé mešity a pozorovali místní život. Ochutnali jsme spoustu výborných místních jídel – například etli ekmek, což je dlouhá tenká placka s masem, typická právě pro Konyu.

Úžasným zážitkem byla návštěva vykopávek v Çatalhöyük kus za městem. Je to jedno z nejstarších známých sídlišť na světě. Byly tam objeveny domy staré více než 9 000 let. Prý tam žilo 5–10 tisíc lidí a šlo o jedno z prvních měst na světě. Než se dostanete k samotným vykopávkám, projdete novou interaktivní expozicí, která vás seznámí s tím, kdo a jak v Çatalhöyüku žil. Narazíte tam také na velkou sochu – zvětšeninu nejznámějšího nálezu. Je to figurka sedící matky-bohyně se dvěma lvicemi z pálené hlíny.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat Mevlana muzeum. Je to mauzoleum perského sufi mystika Rumiho. Dříve sloužilo také jako dervišský klášter řádu Mevlevi, což jsou tančící derviši. Na jejich obřad jsme se byli podívat večer v kulturním centru. Derviši v dlouhých bílých sukních se točili kolem dokola jako v transu za doprovodu zvláštní hudby. Bylo to celé takové tajemné.

Konya má také moc pěknou tropickou zahradu s motýly. Uvnitř bylo teplo a vlhko jako v džungli a kolem nás létaly desítky barevných motýlů. Někteří si dokonce sedali lidem na ramena nebo na ruce – museli jsme dávat pozor, abychom si nějakého neodnesli při odchodu s sebou.