Tkalcovství

Tvrdý život na horách a v podhůří. Dříve byl život na horách a v podhorských vesnicích tvrdý a nesnadný. Dlouhé zimní večery se lidé zaměstnávali rozmanitou ruční prací. Třeba vyřezáváním ze dřeva. Výnosnějším zdrojem obživy bylo ovšem tkalcovství a plátenictví.

Co je tkaní. Tkaní je způsob výroby látek. Dvě soustavy nití – osnova (podélné nitě) a útek (příčné nitě) – se kříží a vytvářejí tkaninu. Materiálem může být přírodní vlákno, jako len nebo vlna, ale i umělé.

Trochu historie. Jak dokazují mnohé archeologické nálezy, tkalcovství je známo už od pravěku. Nejstarší známé nálezy pochází ze 7. tisíciletí př. n. l. z turecké Anatolie. Nejstarší tkanina vyrobená na stavu byla nalezená na českém území v Lulči u Vyškova a je asi 7 tisíc let stará.

Nástroj tkalců. Tkalcovský stav je jednoduchý tradiční nástroj na výrobu tkanin. Vyvinul se z něj tkací stroj. Původně byl stav svislý, později horizontální, který umožňoval ovládání nohama. V roce 1733 vynalezl Angličan John Kay „létající člunek“, který práci značně zrychlil. V textilní velkovýrobě, zejména v Evropě, potom tkací stroje rychle nahradily ruční stavy. Ruční tkalcovství sice zcela nezaniklo, ale jako uměleckému řemeslu se mu věnují spíše jednotlivci. Tkají také některé chráněné dílny zaměstnávající postižené. Tkaní slouží také k terapeutickým účelům, protože je uklidňující.

Víte, že…?

• Většina ručních stavů dnes funguje v Indii?
• Na území ČR můžete navštívit několik muzeí tkalcovství?
• K sehnání jsou samozřejmě také knihy o tkalcovství, např. Tradiční tkalcovství na Horňácku. Z Horňácka je náš následující rozhovor.

Vzpomínky na dědečka

Hana Buchtelová je tkadlena. Ve vesničce Malá Vrbka, která je součástí mikroregionu Horňácko v Bílých Karpatech, se věnuje tkaní na tkalcovském stavu. Tkalcovský stav pořídil její pradědeček po svém návratu z Ameriky po první světové válce – vyřazený, minimálně sto let starý. Ona pak řemeslo odkoukala od svého dědečka, ale to ji ještě dlouho nenapadlo, že se tkaním bude jednou živit. Její vlastní příběh s tkalcovským stavem začal, až když jí trochu povyrostly děti a jí se nepodařilo vrátit se ke svému původnímu, vystudovanému oboru, k zahradní architektuře.

Ze začátku stavěla na jménu svého dědečka Jana Okénky, který tkal pro Ústředí lidové umělecké výroby. Začala vytvářet dečky a polštářky do domácností jako on a postupně si udělala vlastní jméno. Jezdila předvádět řemeslo na různé akce po celé republice a snažila se s tímto řemeslem seznámit co nejvíce lidí. Je hrdou nositelkou titulu Nositelka tradice lidových řemesel, který uděluje ministr kultury nejvýše pěti řemeslníkům ročně.

Váš tkalcovský stav je pořád ten původní? Jak se takový stav udržuje, aby dobře fungoval?
Stav, na kterém pracuji, je původní. Má podle pamětníků minimálně 200 let a udržuje se tak, že se na něm pracuje. Pokud se pravidelně používá, tak se do něj nedostane červotoč. Měnit se musí pouze ty části, které jsou hodně namáhané.

Jak je tkalcovský stav velký? Můžete ho mít v obýváku?
Tkalcovský stav se vejde do běžné místnosti. Zabírá plochu asi 2 x 3 m. U nás byl původně taky v obytné místnosti. Dědeček na něm takto tkal téměř každý den, než ho v roce 1975 přestěhoval do dílny, kde je dodnes.

Je složité se naučit tkát?
Samotné tkaní myslím složité není. Musíte ale k tomu znát ještě spoustu jiných věcí, jako připravit a navázat osnovu, opravit stav, když se něco potrhá, nachystat si cívky, musíte si umět navrhnout vzory, mít cit pro barvy a dále je třeba mít základy šití a vyšívání… Jsou ale různé i hodně složité techniky tkaní, které se člověk učí celý život a stále se v nich zdokonaluje.

Co ke tkaní potřebujete? Co vlastně do stroje „vchází“ a co z něj pak „vyjde“?
Na tkaní potřebuju tkalcovský stav, snovadla na vytvoření osnovy, kružec na soukání příze na cívky, několik člunků, bavlněnou či lněnou přízi a šikovné ruce.

Jaké výrobky tvoříte a které děláte nejraději?
Tkáme ubrusy, polštáře, tašky, čepice, kravaty, obaly a nosiče na skleničky, dále se z látky vyrábí ptáčci, rybičky, andělíčci, panenky a další dekorativní výrobky. Nejraději mám věci na zakázku, kde se i sama něco nového naučím a vytvářím tak nezaměnitelný originální výrobek.

Kde berete inspiraci?
Vzory vychází z původních, které se používaly na výrobu krojů a bytových doplňků. Inspiraci pak získávám i ze současných trendů v odívání či bytovém designu. Někdy se pak stačí jenom koukat kolem sebe.

Jakou nejzajímavější věc jste kdy utkala?
Tkali jsme závěsy a ubrusy pro muzeum podle archeologických nálezů z období středověku. Poslali fotku, podle ní se vypracoval vzor a nakonec se utkala látka na ubrus.

Znáte další tkalce a tkadleny v Česku?
Horňáckou „činovať “, což je technika tkaní, kdy se vzory řadí za sebe do pruhů, umí jen pár lidí, ale tkalců je v republice určitě více. S některými tkalci se občas potkávám na trzích.