Modrotisk

Co je modrotisk
Modrotisk je stará ruční technika zdobení a barvení látek a současně i název pro výslednou látku. Látka se nejprve potiskne speciální směsí, která zakryje místa, jež mají zůstat bílá. Poté se ponoří do modré barvy, a když se směs smyje, objeví se na modrém podkladu bílé vzory. Jedná se o tzv. negativní tisk.

Kde se vzal modrotisk
Tato metoda barvení látek prý pochází z Číny z období až 2 000 let př. n. l. Do Evropy se dostala díky cestovatelům, ve středověku se moc nepoužívala, ale v 18. století začalo modrotiskové řemeslo díky vylepšování technologií a technik vzkvétat.

Modrotisk spojuje střední Evropu
Dnes se používá v České republice, Rakousku, Maďarsku, Německu a na Slovensku. Textilní tiskařská technika modrotisk je od listopadu 2018 na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. O zápis společně žádalo všech pět zemí společně.

Tolik divných slov…
Na látku přírodního původu se pomocí razidel¹ natiskne namíchaná rezervážní hmota (pop)² v požadovaném vzoru. Pop po zaschnutí zabraňuje barvě, aby se uchytila na oražené části plátna. Celé plátno se tedy namočí do indigové lázně³ v kypě⁴, která zbarví plátno do požadovaného odstínu modré. Nakonec se plátno vypere v roztoku kyseliny sírové, čímž se odstraní pop a ukáže se natisknutý vzor.

Víte, že…?

V Česku můžete vidět výrobu modrotisku na vlastní oči pouze ve dvou rodinných dílnách? V dílně rodiny Danzingerových v Olešnici na Moravě a v dílně rodiny Jochových ve Strážnici.
Z modrotisku bylo vyrobeno oblečení pro české sportovce na slavnostní zahájení letních olympijských her v Tokiu 2021.
Modrotisku je věnována kniha Apolenka z Modrotisku – pohádkový příběh oslavující krásu pozapomenuté techniky modrotisku a rozmanitost lidových vzorů.

Strážnický modrotisk

Modrotisková dílna ve Strážnici byla založena v roce 1906 Cyrilem Jochem, který zaškolil své tři syny i synovce. Jochovi zhotovovali modrotiskovou metráž s regionálními vzory, která se tiskla na zakázku pro obyvatelky Strážnicka a nedalekého Horňácka a skalického Záhorí nebo se s nimi jezdilo na jarmarky do blízkého i vzdáleného okolí. Ze zakoupené metráže si ženy šily součástky ke svým tradičním krojům. K zásadní změně v modrotiskařské práci došlo po komunistickém převratu, kdy byla v roce 1951 činnost dílny na nějakou dobu přerušena. Obnovena byla v roce 1954 zásluhou Ústředí lidové umělecké výroby. Po pádu komunistického režimu Ústředí lidové umělecké výroby zaniklo a v roce 1993 byl zastaven také provoz strážnické dílny. Aby mohla být vrácena původním majitelům, byl vypracován privatizační projekt a vznikla firma Arimo provozující šicí a modrotiskovou dílnu. Tu vedl modrotiskař František Joch ml. a později zaučil svou praneteř Gabrielu Bartoškovou, současnou modrotiskařku.

Jak si Gabriela našla cestu k modrotisku?
V dílně si hrávala od malička a brala ji jako něco samozřejmého, nezajímavého, co má asi doma každý. Protože chtěla navrhovat oblečení pro ženy všech „tvarů, velikostí a věku“, vystudovala oděvní design. Modrotisk považovala za přežitek, kterému se určitě nechtěla věnovat – než si na „nátlak“ maminky zkusila natisknout první metr látky. Zamilovala se „na první tisk“ a bezhlavě mu propadla.

Modrotisk vypadá docela náročně…
Jde o ruční práci, manipulace s formami vyžaduje zručnost, je zapotřebí trpělivost… Traduje se, že naučit se správně tisknout metodou modrotisku zabere minimálně šest let, namíchat správný poměr barev v indigové lázni pak dalších deset. Škrobení a mandlování látek, příprava popu nebo indigové lázně… Celkově je to i velká alchymie.

Kdo tedy látky ve Strážnici barví?
Už od svých 15 let se barvířině věnuje pan Mička. Barvířem se vyučil a je to mistr nad mistry. Své řemeslo zná dokonale.

Kde se berou formy na modrotisk?
Dílna používá např. až 200 let staré formy. Výroba nových forem a oprava starých je samostatné historické řemeslo, které v Česku přežívá díky formířům z Dvora Králové nad Labem. Formíři jsou za svou práci uctíváni téměř jako božstvo.

Jak se připravuje pop?
Pop je něco jako rodinný recept, takové tajemství každé dílny. Obsahuje arabskou gumu, kaolín a další složky.

Co se dělá z modrotisku?
Modrotisk jde použít od tapet, přes potahy na sedačky, kroje, oblečení či domácí textil až po různé drobné a dekorativní zboží. Dílna používá nejen staré formy (paradoxně jsou nejoblíbenější) a regionální vzory, ale pracuje i s motivy navrženými výtvarníky. Dílna ve Strážnici používá také sítotisk. Modrotisk nezná limity, může mít nespočet podob a výsledek je pokaždé originální.

Můžeme si udělat modrotisk doma?
Ano, můžete si koupit rezervační směs, kterou doma použijete na tisk nebo namalování vlastního vzoru. Necháte trochu proschnout, zabalíte a pošlete do barvicí dílny.

Neobarví se nám při praní všechno prádlo na modro?
Látka se v indigovém roztoku namáčí několikrát, takže obsahuje přebytky barvy a modrotisk opravdu při několika prvních praních pouští barvu. Proto se doporučuje prát výrobky z modrotisku ze začátku alespoň třikrát samostatně.⁵

Razidlo: dřevěná nebo kovová forma, mívá kovovou vzornici, tj. vyrytý vzor, který zůstane na látce. ↩︎
Pop neboli rezerva: vykrývací směs, hustá bleděmodrá tekutina, unikátní směs každé dílny. ↩︎
Indigo: modré barvivo vyráběné ze stejnojmenného keře (indigovník). ↩︎
Kypa: velká hluboká káď zapuštěná do země, ve které se látky barví. ↩︎
Zdroje: Folkloráček, Česká televize, TVS ↩︎