Co je psáno, to je dáno!

Čtu zrovna příběh, jak jeden mazaný zločinec vyzrál nad boháčem: nechal ho podepsat papír, kde bylo napsáno něco jiného, než si boháč myslel. Jenže boháč si to pořádně nepřečetl a podepsal. A nakonec tam bylo, že musí lumpovi zaplatit velkou spoustu peněz. „Co je psáno, to je dáno!“ vysmíval se mu ten lump.
„Co to znamená, mami? Co je psáno, to je dáno,“ opakovala jsem.
„Že to, co je napsané, už nejde změnit, to je dané tak, jak to je napsané, platí to,“ začala vysvětlovat máma.
„Ale vždyť přece můžeš zmáčknout backspace a zas to smazat, ne?“ podivila jsem se, protože jsem si vzpomněla, jak lehké je na klávesnici smazat něco, co jsem právě napsala.
„No, to máš teda pravdu, v dnešní době je to snadné,“ zasmála se máma.
„Ale to přísloví vzniklo, když to ještě tak snadné nebylo a psalo se jinak než jen klávesnicí. A navíc když to vytiskneš, tak už to taky tak snadné není.“
Chvilku se zamyslela: „Jde o to, že když se lidé na něčem dohodnou písemně, už to tak zůstává. Proto když třeba nastoupím do nové práce, tak nejdřív dostanu smlouvu, to je papír, kde jsou popsaná přesně všechna pravidla. Co budu dělat, kolik mi za to budou dávat peněz, jak dlouhou můžu mít dovolenou.“
„Aha, takže když nám slíbíš, že půjdeme příští týden do kina, tak tě to mám nechat napsat a podepsat?“ usmála jsem se.
„A jak se psalo dřív?“ vzpomněla jsem si. „Taky propiskou nebo tužkou, ne?“
„Dřív nebyly ani propisky. Třeba perem – husím perem a inkoustem.“
„Fakt? Tak to můžem zkusit, mami, že jo? Vezmem si od rybníčka husí nebo kachní pero, tam jich je hodně! Ale co s inkoustem? Máme inkoust?“
Máma se zamyslela. „Můžeme třeba vzít tuš, tu máme.“ Vyběhla jsem ven, Jonáš se přidal. Šli jsme hledat pera. A opravdu jsme jich pár našli, husy u nás kolem rybníka bývají často.
Namáčeli jsme pak husí pera do tuše a zkoušeli si psát různé vzkazy. A Jonáš vymyslel novou hru! Napsal slovo velkými tiskacími písmeny, ale skoro všechna písmena byla neúplná. „Je to nějaká země v Africe, co je to?“
Na jeho papíře stálo I C Y I I.
„EGYPT!“ došlo mi po chvíli.
„Já chci taky!“ vykřikla jsem a napsala I I O I O I Ý I. „Je to zvíře!“
Jonáš na to přišel skoro hned. „Krokodýl,“ zasmál se. „Ti jsou přece v Nilu, viď? To tě napadlo kvůli Egyptu, přiznej se!“
Hádanky jsme si pak dávali nějakou chvilku, až mámu napadlo: „Na tohle já znám jednu prima hádanku.“
„Jak uděláte z tohoto I ∕ \ I pouhými čtyřmi čarami auto?“
„Nepřišli jsme na to. Přijdete na to vy?“

(řešení dole na stránce)

Řešení: TAXI