Mojráček a strach z písemky

Venku se pomalu stmívalo a za oknem se rozsvěcela první světla. V kuchyni voněla večeře, kterou měl Mojráček obvykle rád, tentokrát se jí však ani nedotkl. Seděl u stolu, posouval vidličku ze strany na stranu a každou chvíli se podíval ke školnímu batohu. Uvnitř ležel sešit z matematiky. A v něm připomínka, že děti zítra čeká písemka.

Čím déle na písemku Mojráček myslel, tím hůř mu bylo. Představoval si příklady, kterým nebude rozumět. Bál se, že si splete znaménka, zapomene postup nebo zůstane sedět nad prázdným papírem. Nejvíc ho děsila představa špatné známky. Strach mu připadal jako velký nafouknutý balónek v břiše, který ho tlačil tak silně, až to bolelo, a v hlavě mu stále dokola zněla stejná otázka: Co když to nezvládnu?

Nechtěl si hrát ani poslouchat oblíbenou pohádku. Dokonce ani plyšový medvídek ho nedokázal rozveselit. Nakonec otevřel učebnici a rozhodl se, že si všechno ještě jednou zopakuje. Jenže čísla před jeho očima jen tančila. Přečetl zadání, ale než se dostal na konec, zapomněl začátek. Čím víc se snažil, tím méně se dokázal soustředit. Připadalo mu, že nic neumí a že zítřejší písemka nemůže dopadnout dobře.

Maminka si všimla, že je v pokojíčku nezvykle ticho. Přisedla si k němu a chvíli mlčky pozorovala otevřený sešit, ohlodanou tužku a Mojráčka, který se mračil. „Vidím, že tě něco trápí,“ řekla tiše maminka. „Můžu ti nějak pomoct?“ Tehdy už Mojráček své obavy neudržel. Rozplakal se a přiznal, jak moc se písemky bojí. Měl strach z těžkých příkladů, z chyby, ze známky i z toho, že zklame paní učitelku a rodiče.

Maminka ho objala a nechala ho chvíli plakat. Potom mu vysvětlila, že strach někdy naše obavy zvětšuje a přesvědčuje nás, že všechno dopadne špatně. Nikdo však nemůže předem vědět, jak písemka dopadne. A ani chyba neznamená, že je někdo hloupý nebo neschopný. Jen ukazuje, co už umí a co ještě potřebuje procvičit. „Jedna známka nikdy nerozhodne o tom, jaký jsi,“ ujistila Mojráčka maminka, „i kdyby ta známka z písemky nebyla nejlepší, nic to nemění na tom, jak moc tě mám ráda!“

Společně si pak ještě prošli příklady. Nejdřív ty nejjednodušší, potom trochu těžší. Maminka mu neprozrazovala výsledky, jen mu pomáhala rozdělit zadání na malé kroky. Mojráček brzy zjistil, že si pamatuje mnohem víc, než si myslel. Jeden příklad zvládl sám, další také a u třetího opravil chybu dřív, než ho na ni maminka upozornila. Napětí v bříšku postupně povolovalo, balónek jako by se pomalu vyfukoval a Mojráček dokázal znovu klidně dýchat.

Druhý den ráno měl trému. Nezmizela úplně, ale už ho neovládala. Než paní učitelka rozdala písemky, položil si ruce na lavici, pomalu se nadechl a připomněl si, že nemusí všechno zvládnout dokonale. Stačí, když udělá to nejlepší, co právě umí. Písemka nebyla lehká. U jednoho příkladu chvíli nevěděl, jak začít, a u dalšího si nebyl jistý výsledkem. Místo paniky však postupoval krok za krokem. Když odevzdával papír, cítil úlevu a taky hrdost. Ne proto, že by věděl, jakou dostane známku, ale protože se svému strachu postavil.

Když se odpoledne vracel domů, věděl už něco důležitého. Strach nemusí zmizet úplně, aby člověk mohl pokračovat. Někdy stačí o něm promluvit, požádat o pomoc a rozdělit těžký úkol na malé části.

TIPY PRO RODIČE:
• Nejčastěji děti neděsí samotná známka, ale to, co po ní může přijít: že se na ně rodiče budou zlobit, že přijdou o telefon nebo oblíbené věci nebo že se jim budou smát spolužáci či příbuzní.
• Oddělte osobnost dítěte od jeho výkonu. Ujistěte ho, že vaše láska ani vztah se podle školních výsledků nemění.
• Nálepkování nepatří do výchovy. Výrazy typu „líný“, „nešikovný“, „nepozorný“ dítě shazují a berou mu víru, že se může zlepšit.
• Dávejte pozor, abyste měli stejný postoj ke všem dětem. Mladší dítě si může začít spojovat známky se strachem jen proto, že rodič má časté konflikty se starším sourozencem kvůli výsledkům ve škole.
• Chvalte za úsilí, ne jen za výsledek: „Vidím, jak ses snažil, aby písmenka byla rovná a krásná.“ „Dnes jsi udělal v počítání méně chyb než včera.“ Dítě se díky tomu učí, že zlepšení je proces, ne jednorázový výkon.
• Sdílejte s dětmi své vlastní zkušenosti s neúspěchem. Můžete také najít příklady slavných vynálezů, které vznikly omylem nebo díky chybě (například penicilin).