Mojráček a víkend u babičky a dědy

Mojráček se celý týden těšil na pátek. Měl totiž jet na víkend k babičce a dědovi. Jakmile auto zastavilo před jejich domem, vyskočil ven a běžel k brance. Babička už čekala ve dveřích. „Tak tě u nás vítám,“ řekla a pevně ho objala. Mojráček se usmál. U babičky a dědy se vždycky cítil dobře.

Babička šla do kuchyně. Na stole měla nachystané suroviny na buchtu. „Můžu ti pomoct?“ zeptal se Mojráček. Babička mu podala mísu. Nejdříve do ní nasypal mouku a cukr. Potom přidal trochu mléka. Nakonec přišla na řadu vajíčka. Babička mu ukázala, jak opatrně rozklepnout skořápku a oddělit bílek od žloutku. Vypadalo to snadně, dokud to nezkusil sám. První vajíčko mu vyklouzlo z ruky. Žloutek praskl a do misky spadl i malý kousek skořápky. Mojráček se polekal. „To jsem pokazil,“ řekl smutně. Babička se ale jen usmála. „Nic jsi nepokazil. Učíš se. Kdo nic nezkusí, ten se nic nového nenaučí.“ Společně vytáhli skořápku z misky a Mojráček to zkusil znovu. Tentokrát pracoval pomaleji. Opatrně přeléval žloutek z jedné poloviny skořápky do druhé. Povedlo se mu to. „Výborně!“ pochválila ho babička. Mojráček hrdě zamíchal těsto. Babička mu přitom vyprávěla, že když byla malá, také jí někdy spadla skořápka do mísy nebo rozsypala mouku po celé kuchyni. Mojráčka překvapilo, že i babička kdysi něco neuměla.

Po obědě si zavolal Mojráčka děda. Mojráček se hned rozběhl za ním do garáže. V garáži to vonělo dřevem a pilinami. Děda začal vyrábět krmítko pro ptáčky. Mojráčkovi ukázal obrázek, podle kterého budou pracovat. „Zvládneme to spolu?“ zeptal se děda. „Určitě!“ odpověděl Mojráček. Nejdříve museli změřit prkénka. Děda držel metr a Mojráček dělal tužkou malé čárky. Potom přišla na řadu pilka. Děda Mojráčkovi vysvětlil, jak ji správně držet. Celou dobu stál těsně vedle něj a dával pozor. Mojráček začal řezat. Pilka se ale v prkénku zasekávala. Po chvíli ho bolela ruka a začínal být netrpělivý. „Mně to nejde,“ zamračil se. Děda mu položil ruku na rameno. „Jde ti to dobře. Jen některé věci potřebují víc času.“ Nakonec prkénko povolilo a oddělilo se přesně v místě, které si označili. Potom přibili stěny a připevnili malou stříšku. Jeden hřebíček se ohnul, druhý spadl na zem a někam se zakutálel. Mojráček ho hledal pod stolem, zatímco děda svítil baterkou. Když bylo krmítko konečně hotové, odnesli ho s dědou na zahradu a pověsili na strom.

Mojráček nasypal do krmítka semínka a čekal. Díval se na strom, ale žádný ptáček nepřilétal. „Možná se jim naše krmítko nelíbí,“ povzdechl si. Děda zavrtěl hlavou. „Ptáčci jsou opatrní. Nejprve si musí všimnout, že je tu pro ně něco nového.“ Zatímco čekali, začali prarodiče vyprávět historky. Babička vzpomínala na své první pečení. Děda zase popisoval, jak jako kluk vyráběl dřevěnou káču.

Večer ležel Mojráček v posteli a přemýšlel o tom, co všechno za jediný den zažil. Babička ho naučila, že chyba nevadí, když se člověk nevzdá. A děda mu ukázal, že některé věci potřebují čas.

TIPY PRO RODIČE:

• Kdyby se stalo, že se vám dítě svěří, co všechno „mohlo“ u babičky či dědy, nekritizujte prarodiče před dítětem.
• Čas strávený s prarodiči je důležitý a podílí se na utváření osobnosti dítěte.
• Čas s prarodiči nabízí dítěti klidnější tempo, odlišný způsob komunikace a jinou energii, která doplňuje to, co prožívá doma.
• Dopřávejte dětem zážitky v podobě přespávání nebo prázdnin u prarodičů. Důvěrný vztah mezi nimi je velmi důležitý.
• Požádejte prarodiče, aby dětem předávali své dovednosti a nechali je pomáhat.
• Pokud narazíte na nějaké chování nebo postoj prarodičů, který je pro vás jako rodiče nepřijatelný, řekněte to zdvořile a vysvětlete, proč je to pro vás důležité.