Černoočko: Jak žabáčci sami vařili

Žabka Petra s manželem Fanym se chystají večer za přáteli na večírek. „Musím honem dětem ještě něco uvařit, aby nebyly o hladu,“ stará se Petra. Ale co? Doma toho moc není… „Špenátovou polévku!“ napadne ji konečně. Je snadná, rychlá a žabáčci ji milují. „Pomůžeme ti,“ naskákali do kuchyně děti. Jeden omýval špenátové listy, druhý krájel, třetí míchal, ruku k dílu přidala i malá Eliška. Polévka v hrnci vesele bublá, celá kuchyně pěkně voní a malým kvákalům se už sbíhají sliny.

Maminka s tátou se mezitím pěkně oblékli a moc jim to oběma slušelo! „Buďte tady hodní! Lukáši, Josefe, dávejte pozor na Mattyho a Elišku,“ objímala všechny maminka.

„Nejsem malá,“ mumlá si Eliška. „Já taky ne,“ bručí Matty, když jsou už rodiče pryč. „Však jsme dneska dokonce skoro sami vařili,“ mudruje dál Eliška. „Co kdybychom ještě něco uvařili? Ale úplně sami!“ navrhuje Matty. „Třeba mouchovou kaši!“ nadchne se sestřička. „A budeme experimentovat jako slavní šéfkuchaři!“ rozvášňuje se Matty. A je rozhodnuto. Bude se vařit super extra speciální kaše, jakou jakživ nikdo nejedl.

I Lukášovi s Josefem se nápad zamlouvá. A Eliška je hned úkoluje: „Ty najdi recept a ty skoč k rybníku nachytat mouchy!“ „Rozkaz, šéfe!“ smějí se bráchové. Mezitím Eliška na linku připraví velký hrnec s vodou, měchačku, prkénko, nůž, koření a sušené kapradí. Aby byla ale kaše super extra speciální, je třeba do ní přidat něco neobvyklého navíc.

A co je speciálnějšího než speciální sirup na mouchy? Dostali ho jednou od víly Elišky a už dlouho ho chtěli vyzkoušet. Žabka Eliška skočí na linku, aby dosáhla do horní poličky. „Mňam! Ten je slaďoučký,“ ochutnává hned. Každý si trošku olíznul a takovouhle dobrotu musí do kaše rozhodně přidat! „Jedna lžička sirupu na každý talíř kaše,“ čte Matty návod. „Uvaříme kaše trochu víc, aby zbylo i na zítra, ne?“ „A určitě jednu porci i pro Pampelišku Elišku a Černoočka!“ Překřikují se žabáčci. „A jednu pro Barču, ta bude koukat, co jsme sami ukuchtili,“ culí se Matty.

Ještě to chce další ingredience, aby kaše nebyla jen speciální, ale super extra speciální. „Co třeba cuketu?“ navrhuje Matyáš. A přidávají do kaše cuketu. „Taky trochu mouky a cukr,“ sype je rovnou do hrnce Eliška. „A co nějaké ovoce?“ ptá se Lukáš. Ale doma zrovna žádné není. Jen Mattymu zbyl ve školní tašce omačkaný zčernalý banán, který zapomněl sníst o přestávce na svačinu. „Dáme ho tam?“ ptá se nerozhodně. „Dáme!“ odpovídají sborem bráška se sestrou. A už se vrací i Josef s bandaskou plnou much. „Jé ty jsou pěkně veliké, to bude kašička jedna báseň,“ olizuje se Eliška. Za odměnu se ptají i Josefa, co by rád do kaše přidal. „Trochu česneku a řepu! Ty já rád!“ kvákne Josef. A řepa i česnek putují do kaše. Všechny vaření moc baví a už se nemůžou dočkat, až kašičku ochutnají.

Eliška si první bere lžíci, fouká a ochutnává. „Fuj, ta je ale hnusná!“ šklebí se. „Ukaž!“ ochutnává i Matty. „No jo, odporná!“ chechtá se. „Blivajz, nic horšího jsem v životě nejedl,“ prská i Lukáš. A všichni se chechtají, až se za břicha popadají. „To jsme to teda vymňoukli… Nebo spíš vykvákli,“ řehtá se i Josef.

Super extra speciální kaše byla   sice nepoživatelná, ale naštěstí pořád mají vynikající špenátovou polévku   od maminky. Vaření ale nevzdávají! Jen příště budou raději vařit podle receptu.