Velká narozeninová oslava

„Jé, to je ale krásný den! Jako by byl něčím zvláštní,“ kouká hned po ránu z okna žabička Eliška. Den to byl slunečný, s blankytně modrou oblohou, na louce se vše třpytilo, stromy zářily do nového dne i obloha se smála. Jako by svět věděl… Ale co věděl?
„Hádej, kdo dneska slaví,“ mrkne Matty lišácky na Elišku.
„Kdo slaví? Co slaví?“ vyzvídá Eliška. „Dnes má přece narozeniny strašidlácké strašidýlko Černoočko!!!“ jednohlasně zakvákali Josef, Lukáš a Matyáš. „Hurááá, bude dort a oslava a spousta dárků a zmrzliny a… A kolik mu je vlastně let?“ láme si hlavu Eliška, která má rošťácké strašidýlko už od malička ráda. A co na tom, že občas provede nějakou tu neplechu.
„Upečeme mu dort a překvapíme ho velikánskou oslavou!“ rozhodne se žabka a hned začíná plánovat. „Kluci, pomůžete mi?“ ptá se brášků a ti samozřejmě bez váhání souhlasí. Přece v tom sestřičku nenechají samotnou. Ale jaký dort a dárek by se mu mohly líbit? Vydávají se s prosbou o radu za vílou, po které má žabka Eliška své jméno. Pampeliška Eliška určitě bude vědět. Ale nevěděla! Ani ostatní nevěděli, jak taková strašidýlka slaví narozeniny, kolik mu je let nebo jakou příchuť by měl mít dort. Nikdo nevěděl ani to, jak taková strašidla přicházejí na svět, a jestli mají maminku a tatínka. „Třeba byl jeho tatínek netopýr a maminka víla,“ přemýšlí Matyáš. „Nebo se narodil z mlhy, pavučin a slunečního svitu,“ dumají i ostatní, jak strašidýlka přicházejí na svět a jaká oslava by byla ta nejlepší strašidlácká party na světě.

Nakonec to rozhodla naše nejmenší žabí kamarádka. „Je to můj kamarád! Když mu připravíme oslavu, bude mít radost, i kdyby všechno nebylo perfektní!“ prohlásila moudře. Až velcí bráchové zírali! „Má pravdu,“ koukli na sebe kluci a divili se, kdy se z Elišky stala taková velká a chytrá žabka. „A dorty budou dva! Jeden slaďoučký marcipánový s máslovou polevou a s ovocem,“ olízla se Eliška. „A jeden upleteme z trávy, přidáme do něj pár sušených pavouků a trochu černého uhlí,“ vysvětluje ostatním dál. Takový černý dort plný pavouků by mohl strašidýlku opravdu chutnat. „A já ho polechtám lehkým vánkem, aby létal, a ozdobím ranní mlhou,“ nabízí se víla. Létání má Černoočko nadevšecko rád a každý na louce ví, že nejraději létá v podzimních mlhavých ránech.
„A dárky?“ ptají se Lukáš a Josef. „Dárek budeme my! Až uvidí, kolik má kamarádů a kdo všechno nám pomohl, na dárky si ani nevzpomene. Budeme si celý den hrát, zpívat, jíst a bavit se, co víc by si mohl přát?“ usmívá se žabka Eliška, hlavní organizátorka akce.
Obě Elišky, víla i žabka, kuchtí dort ve vílím domečku. Ostatní zvířátka z louky loví oblázky z rybníka. Jsou krásně hladké, a když se s nimi křísne, vyšlehne plamínek. Je to jako malé kouzlo. A kouzla má Černoočko také moc rád. Navíc se oblázky na sluníčku třpytí jako drahokamy. A když je hodíte do rybníka, skáčou po hladině jako malé žabky. A tak Černoočko kromě oslavy nakonec dostane i dárek. Pavučinový sáček plný oblázků!
Vše je připraveno a Černoočko se jako na zavolanou objeví na louce.
„BAAAAAAAF! Překvapenííííííí! Všechno nej nej neeeeeeeejlepšííí!!!“ křičí všichni jeden přes druhého.