Jak si Černoočko otevřel školu létání

Jednoho krásného letního dne najde Černoočko na lesní mýtince žabičku Elišku, jak něco vyrábí a v jednom kuse u toho vzdychá. „Co děláš?“ ptá se zvědavě strašidýlko. „Ale nic,“ odvětí mu Eliška nevrle a hodí tím, co vyráběla. Začne po tom skákat a dupat. „Pojď sem, mně se přece můžeš svěřit,“ naléhá na svou žabí kamarádku. Pro tuhle černookou žabičku má slabost ode dne, kdy se narodila. Něco ji trápí, tím si je jistý. Ale co? „Chtěla bych umět létat jako víly, chtěla jsem si vyrobit křídla…“ svěří se mu nakonec malá kuňkalka skoro plačky. Po prázdninách půjdu do školy, ale nechci do žabí, chtěla bych se naučit létat, a ne skákat a kvákat,“ posteskne si. „Zkusím se zeptat víly Elišky, jestli by se za mne nemohla přimluvit ve vílí škole!“ ťukne se do čela, a než bys řekl švec, je v trapu.
Strašidýlko zůstane stát na mýtince jako opařené. Jeho nejlepší kamarádka se chce naučit létat a ani ji nenapadlo požádat jeho, místo toho si jde za tou vílou víláckou. Vře to v něm zlostí, žárlí a je mu do breku. „Jen počkejte, já vám všem ukážu!“ odlétá domů a v hlavě už se mu zase začínají rodit všemožné lotroviny.
Černoočko, jak všichni víme, miluje létání. Po cestě domů udělal ve vzduchu ze vzteku pár kotrmelců a trochu se zklidnil. „Jé, ještě!“ ježeček Jirka ho poprosil, aby předvedl pár akrobatických triků ve vzduchu, a nápad byl tu! „Otevřu si školu létání!“ rozhodl se. Otevřít si školu přece nemůže být tak těžké, pomyslel si, to zvládnu levou zadní! Jenže jak by měla vypadat, láme si strašidýlko hlavu. Velká černá okna, hodně pater a žádné schody! Všechno ve škole bude ve vzduchu, chechtá se Černoočko, nábytek, lednička i jídlo. Všechno si budou žáci muset chytit v letu. „Začátečníky dám do přízemí a pak podle úrovně,“ plánuje si. Čím pokročilejší třída, tím vyšší patro. Školní autobusy budou velké listy ze stromů. Vypadají jako malá letadélka a umožní dětem po celém světě dostat se do školy. Černoočko jim svými kouzly samozřejmě trochu pomůže, aby létaly bleskurychle, a žáci tak neztráceli čas přesunem do školy a z ní!
Týden nebylo po Černoočkovi ani vidu ani slechu! Kreslil, stavěl, zařizoval, psal a tvořil reklamní plakáty. Hlavní budova školy je u vody, kousek od domečku Fanyho a Petry. Pročpak asi? Strašidýlko sice vodu nemá zrovna dvakrát v lásce, ale až se budou začátečníci učit létat, bude lepší, když budou padat do vody než někam na kameny. A navíc žabka Eliška třikrát skočí a bude v jeho škole. Přece se nebude učit létat od víl!

„Slavnostní otevření světové školy létání!“ čtou mláďata z louky nadšeně a volají všem svým známým, aby jim sdělila tu vzrušující novinku. „Hurá!“ raduje se i naše žabička. Od Pampelišky Elišky totiž odešla s nepořízenou. „Že já se hned nezeptala tebe, promiň!“ objímá kuňkalka strašidýlko a hned se ujišťuje, že pro ni zbyde místo. „Kvůli komu myslíš, že jsem tu školu hlavně otevřel?“ pošeptá jí Černoočko, ředitel i učitel v jedné osobě. „Copak bych někoho jiného nechal, aby tě učil?“ mrkne na ni a je rád, že se s ní nakonec může podělit o to, co má na celém světě nejraději. Létání!
Brzy bude ale potřebovat posily, zpráva o světové škole létání se rozletěla široko daleko a zájemců je tolik, že na to Černoočko sám určitě stačit nebude. „Myslím, že konečně objevil, co ho baví, a s rošťárnami dá už pokoj,“ usmívá se víla Eliška, která vždycky věřila, že Černoočko je ze své podstaty vlastně dobrák od kosti. „Taky myslím,“ přitakává Fany.

Komentáře