Jak pomoci dětem zvládnout odloučení od sourozence?

V pátek přijela na návštěvu k Mojráčkovi a jeho rodičům teta s dětmi. Mojráček zjistil, že se teta a strejda budou rozvádět. Snažil se proto sestřenici Míšu a bratrance Jakuba celý víkend co nejvíce rozveselit, hrál s nimi různé hry, vzal je na zajímavá místa v okolí. V neděli večer si maminka zavolala Mojráčka do kuchyně, aby mu řekla, že Míša s Jakubem s ním půjdou v pondělí do školy.
Vysvětlila mu, že se teta rozhodla přestěhovat po rozvodu k nim do zahraničí. A že chce, aby se tady děti rozkoukaly a rozhodly se, jestli se přestěhují s ní, nebo zůstanou se strejdou v České republice.
A tak v pondělí ráno Mojráček vyrazil spolu s Míšou a Jakubem do školy. Vyšli o něco dřív, aby je mohl Mojráček v klidu po škole provést. Představil je také paní učitelce a vysvětlil jí, že Míša s Jakubem možná budou do téhle školy chodit taky. Míša a Jakub na vše koukali s vykulenýma očima. Bylo to pro ně všechno nové a zajímavé. Nikomu sice pořádně nerozuměli, protože zatím neznali dost dobře cizí jazyk, ale pochopili, že se k nim všichni chovají moc hezky. Po vyučování jim Mojráček ještě ukázal místa, na která chodí o přestávce, a také jídelnu a hřiště, kde si s ostatními dětmi rád hraje. Domů přišli všichni s úsměvem od ucha k uchu a hned běželi do Mojráčkova pokojíku. Tam si nějakou dobu hráli na to, že Mojráček je učitel, Míša a Jakub žáci, kteří se učí nový jazyk. Mojráček věděl, že to chce hodně píle a trpělivosti, ale Míša s Jakubem už se naučili alespoň základní fráze.
Později odpoledne přišli za Mojráčkem domů jeho kamarádi. Když zjistili, že Míša a Jakub moc nerozumí jejich jazyku, mluvili hodně pomalu, ukazovali rukama i nohama. A když bylo nejhůř, přeložil jim to Mojráček. Děti se spolu skvěle bavily a hodně se nasmály.
U večeře se pak teta obou svých dětí zeptala, jak se jim ve škole líbilo. „Bylo to skvělé, mami,“ řekla Míša, „všichni na nás byli hodní a paní učitelka používá různé pomůcky, aby dětem vše vysvětlila. Je to tu o mnoho lepší než u nás v Česku. Já tady chci rozhodně
zůstat.“ Jakub se ale tak nadšeně netvářil. Skoro to vypadalo, že se brzo rozpláče. „Maminko,“ řekl po chvíli Jakub, „víš, mně se tady sice líbí, ale mnohem raději bych dál chodil do své školy, se svými kamarády. Ale nechci, abyste byli smutní.“ Teta ho pohladila po vlasech a uklidnila ho, že se nemusí bát, že vše se vyřeší. Ještě ten večer zavolala strýci, aby za nimi přiletěl.
O dva dny později strýček zazvonil u dveří Mojráčkova domu. Míša a Jakub se s ním nadšeně přivítali. Všichni se posadili do obýváku, aby si společně promluvili. Povídali si opravdu dlouho. Rozhodli se, že Míša zůstane v zahraničí s maminkou a Jakub se vrátí s tatínkem do Česka. Rodiče vysvětlili dětem, co to pro ně bude znamenat, když bude žít každý jinde. Že si budou každý den volat a psát a prázdniny, že stráví společně. Tak, aby se dětem co nejméně stýskalo. Rozhodli se, že teď všichni ještě odletí do Česka, aby si mohla Míša sbalit všechny věci a rozloučit se s kamarádkami. Také bylo potřeba si stěhování pořádně naplánovat a domluvit Míše jazykový kurz. Děti během plánování usnuly, ale teta se strejdou plánovali skoro až do rána. Protože před sebou měli důležitý krok.

Tipy pro rodiče:
• Než učiníte tak závažné rozhodnutí, zvažte všechny důležité okolnosti.
• Počítejte s tím, že nedostatečná znalost cizího jazyka může být pro dítě bariéra. Zvažte množnost jazykového kurzu či jiného způsobu výuky cizího jazyka ještě před odchodem do ciziny.
• Vždy přihlédněte k tomu, co si děti přejí.
• I když se rozhodnete po posouzení všech okolností, že děti budou žít každý jinde, snažte se mezi nimi zajistit co nejčastější kontakt.