Mojráček má strach z bubáka

„Maminko? Maminkooo!“ volal jednou v noci Mojráček ze svého pokojíčku. Maminka k němu rychle přiběhla a ptala se, co se stalo. Mojráček jí řekl, že měl škaredý sen, že se bojí a nemůže usnout. A tak mu rodiče dovolili protentokrát spinkat v jejich posteli. Jenže ani druhý den se Mojráčkovi nespalo lépe, vždy přišel celý vystrašený za rodiči do ložnice. A po několika dnech už nechtěl jít do svého pokojíčku vůbec.
Rodiče si mysleli, že se možná jen bojí usínat sám, i když s tím předtím neměl žádný problém. A tak mu tatínek slíbil, že ho půjde uložit, přečte mu pohádku a bude u něj sedět tak dlouho, než Mojráček usne. Ani to nepomohlo. Mojráček sice usnul ve svém pokoji, ale uprostřed noci se vzbudil a s pláčem a celý vyděšený zase přišel za rodiči. Mamince a tatínkovi už bylo jasné, že nejde jen o Mojráčkův chvilkový rozmar, ale že se za tím bude skrývat něco víc.
Ráno u snídaně se Mojráčka zeptali, čeho se to vlastně večer bojí. Jestli se mu zdají špatné sny, nebo je za tím něco jiného. Mojráček o tom nejprve nechtěl moc mluvit, ale nakonec ho maminka přesvědčila. „Víš, maminko,“ řekl Mojráček nesměle, „ten první večer, když jsem tě volal, jsem se probudil z divného snu a pak jsem viděl, jak se u mého stolu něco pohnulo. Maminko, já jsem viděl bubáka!“ Maminka s tatínkem se Mojráčkovi snažili vysvětlit, že bubáci neexistují, že to byl nejspíš jen stín, ale Mojráček si to nedal vymluvit. Bubáka se opravdu moc bál a spát sám ve svém pokojíčku už nechtěl.
Rodiče si celý den lámali hlavu nad tím, jak Mojráčkovi pomoci, aby se nebál. Pak tatínka napadlo, že pomoci jim může jen Mojráčkův oblíbený superhrdina. „Mojráčku,“ řekl tatínek k večeru, „dostal jsem nápad! Už vím, jak bubáka z pokojíku vyženeme.“ Mojráček o tom trochu pochyboval, ale nechal se tatínkem přesvědčit. Posbírali s tatínkem všechny postavičky superhrdiny a rozestavili je po celém pokojíčku. Největší figurku dali na stůl, kde Mojráček tenkrát viděl bubáka. A plyšového superhrdinu si vzal Mojráček s sebou do postele. „Vidíš, Mojráčku?“ řekl tatínek, „teď už se tu bubák neukáže. A i kdyby, tak tě tvůj superhrdina lehce ochrání, má přece ty nejlepší superschopnosti na světě.“ Pak přečetl Mojráčkovi ještě pohádku na dobrou noc a odešel z jeho pokojíčku.
Tu noc spali všichni klidně a spokojeně až do rána ve své posteli. Mojráček pak ráno zvesela vyprávěl rodičům, že se tentokrát vůbec nebál, protože věděl, že ho jeho superhrdina před bubákem ochrání. A tak to pokračovalo i další večery, Mojráček vždy rozmístil figurky superhrdiny po pokojíčku a už ho žádný bubák nikdy nevyděsil.

Tipy pro rodiče:

• Pokud jste se i vy v dětství často báli, vzpomeňte si, co vám pomohlo. Mohlo by to pomoci i vašemu dítěti.
• Buďte dítěti oporou, mějte pochopení, nebagatelizujte jeho strach. Postupně pak přenášejte více zodpovědnosti na dítě.
• Pomoci překonat strach může nějaký talisman, oblíbená hračka (ideálně postavička superhrdiny). Pokud žádného oblíbeného hrdinu dítě nemá, improvizujte a např. vytvořte vlastního bojovníka s bubáky. Povídejte si s dítětem, jaké by měl mít tento bojovník schopnosti, čím může bubáka přemoci. Nebojte se jich vytvořit více a rozmístěte je po pokojíku. Dítě by také mělo mít jednoho „bojovníka“, kterého si bude moci brát s sebou na cesty nebo všude tam, kde bude samo a nejisté.
• Oceňte dítě pokaždé, když se mu podaří některý z jeho strachů překonat. Povzbuzujte ho a připomínejte minulé úspěchy.