Mojráček a stydlivá Kristýnka

Maminka dnes výjimečně vyzvedává Mojráčka ze školy, protože mu slíbila, že si společně zajdou na zmrzlinový pohár do cukrárny. Před Mojráčkem vyjde ze školy i holčička, která maminku na první pohled zaujme. S nikým si nepovídá, neusmívá se, na nikoho se ani nepodívá, a když ji Mojráček pozdraví, odpoví mu jen velice tiše.

Mojráček se s maminkou přivítá, vezme ji za ruku a vydají se do cukrárny. Po cestě si povídají o tom, jak se Mojráček dnes ve škole měl, jak mu šlo učení, kolik má úkolů… Maminka se ho ptá také na holčičku, kterou viděla před školou. „To je pořád tak tichá? Má nějaké kamarády? Vypadala moc smutně,“ vyzvídala maminka. Mojráček mamince řekne, že se holčička jmenuje Kristýnka a že o ní vlastně nic moc neví. „Kristýnka totiž tráví přestávky spíš sama, s nikým si nepovídá. A i když ji vyvolá paní učitelka, odpovídá jí strašně potichu, před tabulí se kouká jen do země,“ vysvětluje mamince Mojráček. „A víš, co je na tom zvláštní, maminko? Že Kristýnka vždycky všechno umí! Já teda nevím, proč mluví tak, že ji skoro neslyšíme.“

Maminka se nad tím zamyslí. „Mojráčku, a co kdybys se svými kamarády Kristýnce pomohl? Aby se tak nestyděla, nebála se a víc si věřila,“ ptala se maminka Mojráčka. Ten by rád, ale nevěděl jak. A tak mu maminka řekla, že úplně postačí, když Kristýnku budou s kamarády povzbuzovat, že něco dokáže.

Hned druhý den ve škole Mojráček poprosil kamarády, aby mu s tím pomohli. Začali si Kristýnky více všímat, chodili si s ní povídat, vyptávali se na to, co má ráda. Zjistili tak, že Kristýnka opravdu krásně maluje, což se rozneslo po celé třídě a postupně i po celé škole. Děti chodily za Kristýnkou, aby jim něco hezkého namalovala do památníku nebo jen tak pro radost. Ze začátku z toho všeho byla Kristýnka hodně nervózní, s dětmi se bavila jen potichoučku a vždycky u toho celá zrudla. Ale jak pořád od všech poslouchala, že její obrázky jsou krásné a že by to ostatní tak hezky nesvedli, začala si více věřit. A tak si postupně našla kamarády.

Tipy pro rodiče:

• Nízké sebevědomí u dítěte by rodiče rozhodně neměli podceňovat.
• Zbystřete zejména tehdy, když:
  • dítě odmítá jít vyřídit jakoukoliv drobnost (např. nákup v obchodě),
  • se dítě zdržuje raději doma,
  • dítě tráví čas samo, nemá kamarády,
  • dítě nechce navštěvovat žádné kroužky, neúčastní se skupinových aktivit,
  • dítě nerado chodí na návštěvy,
  • dítě na jakýkoliv podnět a úkol reaguje slovy, že to nedokáže a nezvládne,
  • dítě při běžných činnostech vyžaduje, aby byl jeden z rodičů nebo někdo z rodiny přítomen.
• Snažte se najít oblast, ve které je dítě dobré, baví ho a ve které může uspět.
• Sami nepodceňujte své dítě, povzbuzujte jej, důvěřujte mu.
• Snažte se v činnostech zdůrazňovat pozitiva. A to i v momentě, kdy dítěti nějaká činnost nejde úplně na výbornou. Namísto „tos udělal špatně“ použijte „jsi šikovný, pokusil ses to dokázat“.
• Veďte dítě k tomu, že dělat chyby je přirozenou součástí života.
• Oceňujte snahu dítěte.
• Rozšiřujte sociální dovednosti dítěte, učte ho zvládat nové situace.
• Pomáhá i postupné rozšiřování prostoru za hranice rodiny – např. strávit odpolední výlet s dobrými přáteli rodičů samo, bez doprovodu otce/matky, nebo třeba přespání u kamaráda apod.