Mojráček a Valentýn

Blíží se svátek zamilovaných, svatý Valentýn. A tak se paní učitelka rozhodla si s dětmi o tomto svátku popovídat. Řekla jim, že je hezké říct někomu, jak moc ho mají rádi. Potom rozdala dětem papíry a různé ozdoby, aby mohly děti vyrobit přáníčko pro někoho z lásky. „Děti,“ řekla paní učitelka, „stihnete vyrobit každý jen dvě přáníčka, proto si dobře rozmyslete, komu je dáte. Může to být maminka, tatínek, dědeček, babička, sourozenec, kamarád nebo kamarádka…“

Mojráček nad tím hodně přemýšlel, protože má přece rád všechny z rodiny i své kamarády. Pak si vzpomněl na kamarádku z tenisu – Andreu, která je na něj moc hodná a nosí mu každou chvíli nějakou dobrotu. A tak se rozhodl, že mamince a tatínkovi vyrobí jedno společné přání. Babička by z přáníčka měla určitě taky radost, ale bydlí hodně daleko a do 14. února by jí určitě nepřišlo. Druhé přáníčko proto vyrobí Andrejce, ta bude mít určitě velkou radost. Děti se opravdu snažily a přáníčka se jim všem moc povedla.

Na den sv. Valentýna nachystal ráno Mojráček přáníčko na stůl, aby si jej rodiče při snídani hned všimli. Když si přáníčko přečetli, řekl jim ještě Mojráček, že je má moc rád. Rodiče byli dojatí a také Mojráčka ujistili, že ho mají velice rádi, a poděkovali mu za krásný dárek.

Odpoledne po škole Mojráčka vyzvedl tatínek, aby ho odvezl na tenis. V autě si tatínek všiml, že je Mojráček nějak zadumaný a tišší než obvykle. „Stalo se něco, Mojráčku?“ ptal se ho tatínek. Mojráček odpověděl, že má pro kamarádku Andrejku také přáníčko k Valentýnu, ale že neví, jak jí ho má předat. Taky se trochu bojí, aby se mu Andrejka a ostatní kamarádi nesmáli.

Tatínek Mojráčka ujistil, že se určitě nemusí bát, kamarádi se mu smát nebudou. Naopak je to od něj moc hezké, že takhle myslí na svou kamarádku. „Jestli chceš, Mojráčku,“ nabídl se tatínek, „můžu na tebe počkat u šatny a po tréninku předáme přáníčko Andrejce společně.“ Mojráček souhlasil a byl moc rád za tatínkovu podporu.

Trénink uběhl rychle, u šatny na Mojráčka už čekal tatínek a významně na něj mrknul, aby věděl, že na to nezapomněl. Mojráček ale kamarádce předal přáníčko sám, nakonec tatínkovu pomoc ani nepotřeboval. Andrejka mu poděkovala a řekla, že takové krásné přáníčko ještě nikdy nedostala. A sama Mojráčkovi donesla čokoládu, kterou nakonec snědli společně.

Tipy pro rodiče:
•Pro zdravý vývoj dítěte je důležité, aby cítilo, že ho jeho nejbližší mají rádi. Odmala před dítětem projevujte emoce – mimikou, gesty, skutky, slovy.
•Učte dítě, že dát najevo emoce je v pořádku.
•Vysvětlete dítěti, že by nikdy nemělo svými projevy emocí nikomu ublížit.
•Každé dítě je jinak kontaktní. Některému může vadit objímání, projevy náklonnosti. Dítě k tomu nikdy nenuťte, ale podpořte jej a ujistěte, že i toto je v pořádku.
•Často se stává, že např. extrovertní matka má introvertní dítě a jeho ostych v projevování emocí vnímá jako příznak autismu. Oploštělé prožívání emocí je však jen jedním z kritérií pro tuto diagnózu.