Mojráček a traumatizující zážitek

Jednoho odpoledne byl Mojráček sám doma. Maminka s tatínkem šli na nákup a on měl spoustu úkolů. A tak zůstal doma. Nakupování ho stejně moc nebavilo. Vypracoval si všechny úkoly, nachystal si pomůcky do školy na další den, uklidil si pokojíček a pak se díval na televizi, protože slíbil, že nepůjde ven na hřiště, dokud se rodiče nevrátí. Najednou si všimnul, že se od sousedů valí hustý, ale opravdu hustý dým. Vyběhl na zahradu a viděl, že z domu šlehají i plameny. Rychle zaběhl zpět do domu, aby zavolal pomoc. Během chviličky byli u sousedů hasiči i záchranáři. Mojráček se utíkal schovat do pokojíčku, protože se moc bál.

Ráno pak Mojráček ve škole vyprávěl, co zažil a že zavolal hasiče. Paní učitelka ho pochválila, že se zachoval správně, a v hodině se pak s dětmi bavila o tom, co dělat, když někde hoří. Po škole utíkal Mojráček rychle domů a už od dveří volal na maminku: „Maminko, pomůžeš mi upéct ten dobrý jablkový koláč, co má paní sousedka tak ráda? Já bych ji rád navštívil v nemocnici a chci jí udělat radost…“ Maminka mu se slzami v očích vysvětlila, co se stalo a že sousedka se nadýchala spousty kouře a zemřela. Mojráček začal plakat, měl ji moc rád. A najednou mu došlo, jak rychle se vše stalo, a co kdyby se to někdy stalo i u nich? A on by přišel o všechny, které má rád? Svěřil se se svým trápením mamince a ta mu vysvětlila, že se nemusí bát, že oni mají jinou střechu než sousedé a také mají všude v domě hasicí přístroje.

I tak to ale Mojráčkovi vrtalo hlavou. V noci nemohl spát, zdálo se mu o plamenech a o tom, že zůstal úplně sám. A tak to šlo několik týdnů, až se nakonec Mojráčkova maminka rozhodla navštívit školní psycholožku. Ta si maminku vyslechla a řekla, že Mojráček dost možná prodělal trauma, a že pokud bude chtít, může za ní přijít a popovídají si o tom. Maminka u večeře řekla Mojráčkovi, kde byla a že by byla ráda, kdyby školní psycholožku navštívil. Ujistila ho, že ho do ničeho nenutí, že záleží jen na něm, jestli tam půjde, nebo ne.

Mojráček o tom dva dny uvažoval, ale nakonec se rozhodl, že by si přece jen s paní psycholožkou popovídal. A tak ho maminka objednala na pátek po škole. Do kanceláře paní psycholožky šli společně s Mojráčkem i rodiče, on se ale rozhodl, že to zvládne sám, že je u povídání mít nechce. Nejdříve nevěděl, co by vlastně měl říct, ale paní psycholožka se ho ptala na různé „obyčejné“ věci, co má rád, co dělá ve svém volném čase… Až se nakonec dostali i k požáru a povídali si a povídali… Když Mojráček od paní psycholožky odcházel, uvědomil si, že už se tolik nebojí. Navštívil ji ještě několikrát a pak už se nebál vůbec.

Tipy pro rodiče:
• Trauma může způsobit jakýkoliv silný negativní zážitek.
• Dovolte dítěti o traumatizujícím zážitku hovořit, kdykoliv bude chtít.
• Nepodceňujte strachy a obavy u dítěte.
• Naučte ho dechová cvičení nebo jinou formu relaxace.
• Pokud poruchy spánku, strach, obavy, noční děsy, případně pomočování přetrvávají, vyhledejte pomoc psychologa.