Mojráček a kamarád s Aspergerovým syndromem

Jednoho rána sledoval Mojráček z okna svého pokoje, co se děje přes ulici. K vedlejšímu domu, který byl dlouho opuštěný, totiž přijel stěhovací vůz. Mojráček si všiml, že noví sousedé mají syna, který je asi tak v jeho věku. Těšil se, že by z nich mohli být kamarádi, protože kluků v okolí moc není. Po pár dnech se Mojráčkova maminka vrátila z práce s novinkou, že od sousedů dostali pozvání na zahradní seznamovací párty. Všichni se moc těšili, že se podívají, jak si sousedé zařídili dům a také, že zjistí, jací vlastně jsou.

V den návštěvy upekla Mojráčkova maminka slavnostní koláč, pak se všichni hezky oblékli a vyrazili. Sousedé je vřele přivítali, jen Max (tak se jmenoval jejich syn) pozdravil tak potichu, že ho skoro nebylo slyšet, a za celou dobu se na ně vůbec nepodíval. Mojráčkovi se chtělo hrozně smát, protože Max působil trochu jako robot, ale jelikož by se na něj maminka zlobila, snažil se tvářit vážně. Rodiče šli na zahradu pozdravit ostatní sousedy a Maxova maminka navrhla, aby si šli kluci hrát do pokoje.

Mojráček takový pokojík ještě u žádného kamaráda neviděl. Vše bylo černobílé, s motivem šachových figurek. Na zdi visela spousta diplomů a poliček s poháry z různých šachových turnajů. A nejzvláštnější na tom bylo to, že věci v pokojíku byly důkladně uklizené a rozmístěné od největších po nejmenší. Mojráček si všiml, že se Max trochu ošívá, když se přiblíží k některým věcem. „Nechceš si zahrát šachy?“ ozval se zčistajasna Max. Mojráček chvíli přemýšlel a nakonec souhlasil. „Ale neznám pravidla,“ přiznal se Mojráček a Max mu je automaticky začal odříkávat. Pak začali hru. Nebylo to vůbec lehké a po chvíli Mojráček začal Maxe obdivovat za to, jak mu šachová partie jde a že získal tolik ocenění.

Mezitím, co si kluci hráli nahoře v pokojíčku, si Mojráčkova a Maxova maminka povídaly o tom, jaké bylo stěhování, jak se jim líbí okolí a jestli si už Max našel nějaké kamarády. Maxova maminka se rozpovídala o tom, že to pro něj není tak jednoduché, protože má Aspergerův syndrom. Vysvětlila Mojráčkově mamince, co to je, jak se to projevuje a že je pro Maxe důležité mít pevně stanovený režim. Proto mají na ledničce pověšený plán, kam mu pomocí obrázků plánuje každý den a podle tohoto plánu se pak řídí.

Nakonec to bylo velmi hezké odpoledne, Mojráčkova a Maxova maminka se spřátelily a kluci se domluvili na další šachové partii.

Tipy pro rodiče:
• Rozvíjejte silné stránky dítěte.
• Vytvářejte pro něj program a rozvrh na každý den.
• S dítětem mluvte jednoduše a srozumitelně.
• Využívejte různé vizuální pomůcky.
• Naučte dítě jednoduché věty, které může použít při komunikaci s vrstevníky.
• Při rozhovoru požádejte dítě, aby se vám dívalo do očí.

Dítě s Aspergerovým syndromem:
• Může se vyhýbat očnímu kontaktu.
• Mívá problémy s porozuměním výrazu obličeje druhých, s porozuměním gestům, nechápe např. význam mávání.
• Obtížně vyjadřuje emoce a nechápe emoce druhých.
• Hovoří monotónně, bez intonace.
• Trvá na dodržování pravidel, i drobná změna ho nepřiměřeně rozhodí.
• Je přecitlivělé na zvuky, vůně, chutě.
• Může být výrazně nadané v jedné konkrétní oblasti.
• Bývá neobratné v sebeobsluze a sportu.