Mojráček a řeč těla

V pondělí po škole vyrazil Mojráček na pravidelný tenisový trénink. Když přišel, zavolal si je trenér na kurt, kde jim oznámil, že o víkendu začíná turnajová sezóna. A tak se začali připravovat na zápasy s jinými družstvy. Mojráček byl nadšený, doma vše pověděl rodičům a těšil se na svůj první zápas. Připravoval se poctivě, a když dostali v pátek na posledním přípravném tréninku nový dres, Mojráček by v něm nejraději i spal.

Nastala sobota a Mojráček popoháněl rodiče, aby už vyrazili na tenisové kurty, ať vše stihnou. Přijeli tam brzy, a tak čekali na ostatní děti z Mojráčkova týmu. Do hodiny byl tým kompletní, děti si mezi sebou vesele povídaly, jen Toník seděl opodál na lavičce. Mojráček ho chvíli pozoroval a všiml si, že Toník se drží za břicho a netváří se vůbec nadšeně. Za chvíli dorazil i Mojráčkův trenér, všechny hráče si zavolal a připomenul jim, že mají hrát poctivě, nepodvádět a taky, že není důležité vyhrát, ale zápas si užít a mít z něj radost. Toník při jeho řeči doslova zezelenal a vypadalo to, že brzy omdlí. Ale i přesto na kurt nastoupil. Jenže se mu hra moc nedařila a vyloženě ji protrpěl. Přitom patřil k nejlepším hráčům v týmu, kamarádi ho povzbuzovali a fandili mu, ale ani to nepomohlo.

Po zápase Mojráček dostal pochvalu od trenéra i rodičů, protože se mu podařilo několikrát vyhrát. A těch několik proher přece nevadí. Mojráček byl moc rád. A pak uviděl Toníka, jak sedí sklíčeně na lavičce a čeká na rodiče. Ti dorazili za chvíli a Mojráček zaslechl, jak na Toníka hned spustili, co to mělo znamenat, proč hrál tak špatně, že se má stydět, protože nevyhrál ani jeden zápas…

Další sobotu se opakovalo to stejné, děti se sešly na tenisových kurtech, všichni byli nadšení až na Toníka. Toho zase bolelo břicho, opět prohrával a jeho rodiče mu to vyčítali. Trenér si všiml, že něco není v pořádku. Věděl, že Toník hraje dobře, a snažil se ho povzbuzovat. Jenže to nepomáhalo, a tak si zavolal k sobě do kanceláře Toníkovy rodiče a Mojráčka poprosil, aby si s Toníkem šli ještě na chvíli zahrát. Toník byl jako vyměněný, vyhrával nad Mojráčkem, ale nechtěl se bavit o tom, proč se mu na zápasech nedaří. Mezitím trenér mluvil s Toníkovými rodiči o tom, proč Toník zápasy prohrává a že by doporučil, aby se dalšího zápasu neúčastnil. Toníkův tatínek se s trenérem chvíli dohadoval, že jeho syn není ten, co bude sedět na lavičce, že je špičkový hráč. Ale trenér se nenechal odbýt a poukázal na to, že právě tyhle přehnané nároky a tlak nedělají Toníkovi dobře.

Následující sobotu se tak Toník na zápas jen díval. Už ho nebolelo břicho ani nebyl nervózní, fandil a povzbuzoval své kamarády a radoval se z jejich výher. Viděl, že i když prohrávají, nic se neděje. O všem přemýšlel a pak si šel sám promluvit s trenérem, že by příští zápas už chtěl taky nastoupit. Trenér to dovolil, ale jen pod podmínkou, že si zápas bude užívat a nebude myslet na to, že prohrát je špatné. Že ho všichni podporují a nikoho prohrou nezklame. Je to přece jen hra!

A tak Toník na dalším utkání nastoupil mezi prvními. Už od začátku to bylo jiné, netřepal se a břicho ho bolelo jen malinko. Všechny děti mu hlasitě fandily, povzbuzovaly ho, a dokonce několik zápasů vyhrál. Po zápase byl pak překvapený tím, že jeho rodiče mu s úsměvem blahopřáli k výhrám a prohry mu nevyčítali. A od té doby už ho břicho na zápasech nebolelo.

Tipy pro rodiče:
• V případě, že se objeví opakované zdravotní potíže, vždy nejprve vyhledejte lékaře.
• Pokud lékař nezjistí příčinu zdravotních obtíží vašeho dítěte, je vhodné navštívit psychologa.
• Snažte se sledovat, zda zdravotním potížím nepředchází nějaká opakující se situace.
• Nepřiměřený stres je obvykle způsoben vysokými nároky na výkon, ať už na dítě takovéto vysoké požadavky kladou rodiče, nebo je na sebe klade samo.
• Nejčastějšími potížemi u dětí jsou bolesti břicha, zažívací potíže (průjem, zvracení nebo pocit na zvracení) a bolesti hlavy.
• Podporujte u dítěte rozvoj zdravého sebevědomí.
• Mějte na dítě přiměřené požadavky.
• Oceňujte snahu, nejen výsledek.
• Učte dítě zvládat neúspěch.