Jak poznat a podpořit nadané dítě?

V pondělí vyzvedávala ze školy Mojráčka maminka. Jen co vyběhl ze šatny, volal na ni: „Maminko, paní učitelka by s tebou ráda mluvila, máš se za ní zítra před vyučováním zastavit, prý je to moc důležité.“ Maminka byla překvapená a taky trochu nervózní, protože nevěděla, co by s ní mohla chtít paní učitelka probrat. Mojráček se učil dobře, domů nenosil žádné poznámky, nikdy s ním nebyly problémy. Doma se svěřila tatínkovi, který ji uklidňoval, že určitě nepůjde o nic vážného a že se nemá bát.

Ráno vyrazili s Mojráčkem do školy o něco dříve, aby měla maminka dostatek času na rozhovor s paní učitelkou. Celá nesvá zaklepala na dveře sborovny. Paní učitelka ji už ve dveřích vítala s úsměvem, takže se maminka trochu uklidnila. Paní učitelka jí nabídla kávu a začala vyprávět o tom, co měla na srdci. Vůbec nešlo o nic vážného, jak se maminka bála. Právě naopak. Paní učitelka Mojráčka moc chválila, zejména za jeho znalosti v přírodopise. Oproti jeho vrstevníkům toho totiž znal z této oblasti opravdu hodně. A tak se s maminkou bavily o tom, jestli se o tyto věci zajímá i doma. Maminka vykládala, že Mojráček je odmala zvídavý, že si doma listuje všemi možnými knížkami o zvířátkách a že se ho v tom snaží s tatínkem co nejvíce podporovat. Berou ho často do lesa, povídají si o různých zvířatech, hledají stopy, učí Mojráčka, co zvířátka jedí, jak si staví obydlí apod. Mojráček si pak vše zapisuje do svého deníku, hledá si informace na internetu, dívá se na různé dokumenty. Paní učitelka navrhla mamince, aby vše, o čem si povídaly, probrala doma s tatínkem, a pokud nebude proti, tak aby navštívili s Mojráčkem dětského psychologa, který jim poradí, jak s jeho nadáním dále pracovat.

Po večeři, když už byl Mojráček ve svém pokoji, řekla maminka vše tatínkovi a domluvili se spolu, že hned ráno si sjednají schůzku s dětskou psycholožkou, která se věnuje dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Před návštěvou poradny vše vysvětlili Mojráčkovi, aby věděl, proč tam jde. Řekli mu, že paní učitelka potřebuje vědět, co vše ho už může v přírodopise učit, protože je velice šikovný. Mojráček byl z návštěvy u psycholožky trochu nervózní, ale nebál se. Byla to moc milá paní, která se ho ptala na to, co ho baví a co má rád. Dostal nějaké úkoly, které hravě zvládl. Potom ho na chvíli nechala listovat si v encyklopedii o zvířatech a promluvila si s jeho rodiči.

„Podle testů je Mojráčkovo IQ průměrné,“ řekla rodičům paní psycholožka, „nejedná se tedy o nadprůměrně nadaného žáka. Jeho znalosti o přírodě jsou však opravdu vynikající, proto doporučím paní učitelce, aby s ním probírala již učivo vyššího ročníku. Nebo pokud to bude možné, aby byl na hodiny přírodopisu přidělen ke starším žákům.“ Rodiče byli i tak z výsledků Mojráčka nadšení a za odměnu jej vzali na zmrzlinu. Paní učitelka si ve škole s Mojráčkem také promluvila a řekla mu, že může chodit na přírodopis do jiné třídy, pokud bude chtít. Mojráček byl nadšený, protože to znamenalo, že se naučí spoustu věcí, které ještě nezná a které ho zajímají.

Tipy pro rodiče:
• Pokud má dítě vysoké IQ (nad 130), je potřeba pro upravení školních podmínek navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu. Může se stát, že dítě přeskočí ročník, nebo dokonce rovnou několik tříd. Častěji se však stává, že dítě vyniká jen v jednom předmětu, v tom případě by mu mělo být umožněno na něj docházet do vyššího ročníku.
• Mnohem častější je případ, kdy je IQ dítěte pod hodnotou 130, ale je lehce napřed v některém z předmětů. V tomto případě by mělo dostávat úkoly navíc, aby se dále rozvíjelo.
• Nadprůměrně nadané dítě je často označováno za zlobivé, protože v hodinách vyrušuje. Je to dáno tím, že se nudí, jelikož nejsou naplňovány jeho vzdělávací potřeby.
• I u nadaného dítěte je potřeba nevystavovat jej velkému tlaku. Rodiče by se neměli zaměřovat jen na výsledky, ale měli by myslet také na různé zážitky z jiných oblastí.
• Děti s vysokým intelektem jsou často postaveny mimo kolektiv, mohou se stát terčem šikany. Pomozte dítěti budovat sociální vazby.