S kamarády na horor

Mojráček, stejně jako ostatní děti, miloval televizi a videa na TikToku a Instagramu. Rodiče se občas zajímali, na co se dívá, ale moc tomu nerozuměli. Proto jim přišlo fajn, když Mojráček o víkendu oznámil, že chce s kamarády do kina. Neptali se ho, na jaký film půjdou, byli rádi, že se nebude nudit doma.

Víkend se blížil a Mojráček se do kina moc těšil. Lístky si s kamarády koupili online. V autě cestou do kina se kluci bavili o filmu a o jeho morbidních scénách, kde si lidé navzájem ubližovali, mučili se a vraždili. Tatínkovi to nedalo, a tak si před kinem na mobilu vyhledal název filmu a zjistil, že kluci jdou na horor, který je přístupný až od 16 let. Nejprve si myslel, že to musí být omyl, protože Mojráček ani jeho kamarádi, kromě jednoho, ještě 16 let nemají. Vrátil se ke kinu a zkontroloval, zda je film skutečně od 16 let. Když se to potvrdilo, tatínek váhal, co dělat. Věděl, že pro Mojráčka není vhodné vidět film určený pro starší, a tušil, že to má svůj důvod. Ale co když ho před kamarády vytáhne z kina? To by mu Mojráček nikdy neodpustil.

Nakonec se tatínek rozhodl koupit si taky lístek a jít si sednout za ně. Kdyby se Mojráček hodně bál, může mu být oporou. Mojráček byl zpočátku překvapený a možná i trochu naštvaný, když tatínka v kině uviděl. Ale během filmu se mu ulevilo, že tam je, protože se místy opravdu hodně bál. Kamarádi v autě cestou zpět uznali, že je Mojráčkův tatínek opravdu borec, že s nimi šel do kina.

Domů přišli celkem pozdě a Mojráček šel rovnou do postele. Jenže nemohl usnout. Vracely se mu scény z filmu a v pokoji se sám bál. Ale nechtěl jít za rodiči, protože věděl, co by mu řekli – že neměl na ten film do kina chodit. Snažil se tedy být statečný, i když se mu to moc nedařilo. Mojráčkův tatínek mezitím vše řekl mamince a domluvili se, že si s Mojráčkem druhý den promluví o tom, na co je vhodné se dívat.

Ráno, po neklidné noci, Mojráček přišel dolů na snídani. Maminka se ho zeptala, jak se mu včerejší kino líbilo, a začala mu vysvětlovat, proč si myslí, že takový typ filmů není pro Mojráčka vhodný. Mojráček chápal, že na takový film neměl chodit. Rodičům dal za pravdu a vysvětlování moc dlouho netrvalo. Ještě několik nocí Mojráček špatně spal, ale už se poučil a příště se na žádný film určený pro starší dívat nebude.

Tipy pro rodiče:

• Zajímejte se, pro jakou věkovou skupinu jsou pořady, které děti sledují, určeny.
• Každý rodič by se měl zajímat o to, na co se jeho dítě dívá v televizi. Nespoléhejte na to, že na daný pořad mají dovoleno dívat se jeho spolužáci a kamarádi.
• Děti jsou různě vnímavé a citlivé, mají rozdílné zkušenosti. Proto to, co je vhodné a přijatelné pro jednoho, neznamená, že je to vhodné i pro vaše dítě.
• Dnešní děti jsou v daleko větší míře zvyklé na dráždivost podnětů a stimulů, proto si často pro udržení pozornosti vybírají filmy, které jsou více drastické nebo jinak nevhodné.
• Děti obtížně odlišují, co je realita a co je fikce. Často předpokládají, že to, co sledují v televizi, funguje stejně v reálném životě. Proto by měl rodič řešit nejen to, kolik času dítě stráví u televize, ale i to, co tam sleduje.
• Častým sledováním nevhodného obsahu dítě začne fikci vnímat jako něco reálného.
• Důležité je mít vybudovaný pevný a respektující vztah dítě – rodič, založený na vzájemné důvěře.