Podzim je v plném proudu a Mojráček začíná být trochu sklíčený. V lednu ho čeká velká změna – přestup na sportovní školu. I když se nesmírně těší na to, že se bude moci více věnovat svému milovanému tenisu, zároveň ho mrzí, že se už nebude každý den vídat se svými spolužáky. Ve třídě měl totiž úžasnou partu a každý den s kamarády pro něj byl nezapomenutelný. Čím blíže byl konec roku, tím víc otázek mu vrtalo hlavou: Co když ta nová třída bude příšerná? Co když se tam s ním nebude nikdo bavit? Co když pro ně nebude ničím zajímavý a bude jako jediný sedět v lavici sám?
Jednoho dne se při snídani zeptal maminky: „Mami, jak ti bylo, když jste se s babičkou přestěhovaly a ty jsi musela jít na jinou školu?“ Maminka se usmála a řekla: „No, je to už hodně dávno, ale pamatuju si to jako včera. Byla jsem hrozně nervózní, v noci jsem nemohla pořádně spát. Pořád jsem přemýšlela, jaké to bude, co si obleču, s kým se tam budu bavit. Nakonec to nebylo tak zlé, všichni byli moc fajn a s tetou Lenkou jsme kamarádky dodnes. A to jsme se poznaly právě v té mé nové škole.“ Tatínek Mojráčka pohladil po ruce a utěšoval ho, ať se nebojí, že si určitě brzo najde kamarády. Vždyť tam přece všichni milují tenis stejně jako on, takže si budou mít o čem povídat.
Odpoledne seděl Mojráček s kamarády na hřišti a povídal jim o tom, jak je z nástupu do nové školy nervózní a že se mu po nich bude stýskat. Kamarádi ho uklidňovali, že jiná škola není přece na konci světa a že se můžou tak či tak vídat každý den na hřišti nebo se budou navštěvovat doma. To Mojráčka trochu uklidnilo. Vždyť měli vlastně pravdu, o své kamarády nepřijde a určitě tam najde nějakého spolužáka, se kterým se bude bavit.
O víkendu hlásila maminka Mojráčkovi a tatínkovi, že dostala e-mail od nové paní učitelky, ve kterém zvala děti a rodiče na schůzku, aby si nové děti mohly školu prohlédnout a seznámit se. Mojráček nevěděl, jestli se víc těší, nebo je nervózní. Ve středu, kdy se schůzka konala, si dal obzvlášť záležet na tom, jak vypadá. Vzal si své oblíbené tričko a s maminkou den předem napekli sušenky pro jeho nové spolužáky. Když byli všichni připravení, vydali se na cestu. Nová škola byla jen o tři ulice dál než Mojráčkova stará škola, to ho trochu uklidnilo, protože dál bude se starými spolužáky jezdit autobusem.
Paní učitelka všechny moc mile uvítala a představila nové děti své třídě. Mojráček zjistil, že není sám, kdo bude ve třídě nový. Celkem jich bylo pět, dva kluci a tři holky. Mojráček si s jedním klukem, který se jmenoval Ondra, hned padl do oka, měl totiž na sobě úplně stejné tričko jako Mojráček a byl očividně stejně nervózní. Začali si spolu povídat a zjistili, že mají spoustu stejných zájmů. Pak se šli všichni podívat, kde bude jejich třída, a nakonec si děti mohly hrát na školním hřišti. Byl to moc prima den a Mojráček už se tolik nebál, protože si našel nového kamaráda Ondru.
Tipy pro rodiče: